Šel jsem jako doprovod na divadelní představení do jednoho velkýho divadla, kam když jsme přišli a usadili se, tak samozřejmě různě okolo bylo spoustu zajímavých kousků a skvostů (silonky, lodičky), ale celý tento úžas a obdiv krásy končil po pár vteřinách pozorování. Pak začlo představení a bylo tak otřesné, že jsem během pauzy odešel a šel se někam najíst. Představení bylo fakt dlouhý, od začátku druhý půlky uběhlo přes hodinu, tak jsem se pomalu vracel. Potřeboval jsem počkat a vyzvednou osobu, se kterou jsem přišel. Po vstupu do haly jsem uviděl všechny ty mladé uvaděčky, které byly rozděleny do skupin. Jedna malá a druhá velká.
Ta hala byla docela obrovská, na jedný straně skupina asi 7 děvčat a na druhé straně dvě dívky, které se nechtěly účastnit drbů. Jedna pořád čučela do mobilu a ta druhá se učila, ale seděla u toho na zemi. To by nebylo nic tak divného. Měla studijní materiály na lavičce a ze země do nich přímočaře hleděla. A tím, jak seděla na zemi, tak měla sundané lodičky a ty byly pod tou lavičkou až u zdi. Nejprve jsem si toho vůbec nevšiml, nechtěl jsem zpočátku něják očumovat a hlavně jsem musel spracovat to, že tam vůbec jsem. I když to tam bylo solidně obrovský, ale i tak.
Když už jsem věděl, že nemá boty, začal jsem směřovat veškerou pozornost k jejím chodilům, lýtkům, stehnám a vše jsem si prohlížel a vyplňoval to malými pauzami a chozením sem a tam. Čekal jsem na konec. Nikdo z těchto dvou děvčat se na mě nikdy nepodíval, takže to očumování bylo docela v pohodě. Představoval jsem si, jak bych se těch chodidel v silonkách dotknul a jak bych je ošukával. Malinko se mi začal zvedat, ale uhlídal jsem to a zase jsem odvrátil pozornost a chvíli se procházel. Potom ale k tý druhý skupině někdo přišel a řekl, na což všichni odešli do další části divadla. Říkal jsem si, že se asi konečně blíží konec, tak se jdou připravit na otevírání dveří nebo nevím, co v popisu práce přesně maj. Jenže ty dvě holky tam zůstaly.
Po pár vteřínách odběhla i ta s mobilem a zůstala tam jenom studující dívka. To bylo zvláštní. Tak jsem se na ni tak dívál, najednou se zvedla.. řekla cosi ve smyslu že oni už všichni odešli a rychlou chůzí si odnesla všechny věci někam do bezpečí a zalezla tam, kam všichni odešli. A ty lodičky si nevzala s sebou. Zřejmě ji tak bolely nohy? Pomyslel jsem si. V tu ránu jsem se podíval na ty lodičky pod lavičkou a kus vedle roh, do kterýho se dalo zalést. Tyhle příležitosti znám, tak jsem okamžitě vystartoval a vzal jednu lodičku a šel za ten roh. Vypadalo to tam bezpečný, moc tam nebylo vidět, pokud někdo nestál fakt blízko, žádný okna ani kamery, nic. Aspoň jsem si teda nevšiml.
Hned jsem lodičku přitiskl k obličeji a probila mnou neskutečná euforie. Pocítil jsem částečnou vůni těch silonek a látky obuvi, částečně nějaké vůně z nošení. Se zavřenýma očima jsem nasávál a povzdychával slastí. Už mi stál samozřejmě, takže bylo zařazeno a já ho vytáhl a prostrčil tou z mého olizování navlhčenou lodičkou a byl v tranzu, ve kterém se těžko přemýšlí. Naštěstí jsem se moc bál a jednal rychle. Takže několika silnými, krouživými a rychlými tahy jsem vytriskl několik proudů hustého a bílého semene a vrátil černou lodičku zpátky na zem pod lavici.
Radši jsem odběhl pryč a z druhé strany skrz dveře uviděl, jak se po nějaký chvíli vrátila a začala si nandávat boty. V tý rychlosti, evidentně hodně spěchala, si nandala jednu, která ji hned spadla, tak si je ještě rychleji nazula a utíkala zpět. Jak jsem viděl, že beží zase zpět, já už ho měl opět tvrdýho. Asi po 15 minutách jsem se tam ještě ochomejtal v domnění, že něco uvidim, ale nic. Takže jsme odešli a já mám další nehorázný úlovek.
