Asi poprvé až v pubertě jsem pochopil, že se mi líbí punčošky a punčocháče na ženských nohou a že pohled na ně je pro mě minimálně příjemný. Čas plynul, já dokončil střední školu a začal studovat vysokou. Ale nikdy jsem nenašel odvahu říci ženě o tom, co se mi líbí, po čem toužím a o čem se mi zdájí sny. Ale občas se mi do rukou dostaly punčošky od přítelkyň. Vlastně jednou jsem to zkusil ženě naznačit, ale byl jsem probuzen do reality výtkou o tom, že je to úchylné.
Po škole jsem nastoupil do jedné větší firmy a začal svou profesní kariéru. Patřil jsem tam mezi nejmladší a naopak mezi ty starší tam patřila jedna dáma, která už oslavila padesátiny a krom toho, že ve firmě znala všechny, tak o všem i věděla. Blondýnka, s pěknou ženskou postavou, co se nestyděla nosit sukně nad kolena. K nim boty na podpatcích a viditelně ráda nosila punčocháče a i punčochy. A musím říci, že nohy i na svůj věk měla nádherné. A jako správné dámě ji to vždy slušelo.
Logicky mé oči stále častěji spočívaly na jejich nožkách. Sám jsem si někdy pro sebe říkal, že už to moje civění muselo být trapné a průhledné. Teprve po čase jsem zjistil, že mě tato dáma měla přečteného během prvního měsíce a další dva měsíce ji trvalo, než přišla na to, jak si mě vyzkoušet. Spřádala své plány a mezitím se bavila tím, jak já ji "okukuji". A že se uměla dobře postavit. Nabízela pohled na celé své tělo, kdy nožky byly oděny jak v klasických tělových, tak i černých, hnědých, tmavě modrých průhledných i neprůhledných punčocháčích. A došlo (později mi řekla, že je zakoupila kvůli mě) i na červené a bílé.
[block:ad=89]
A pak nastal týden, kdy do Vánoc zbývaly nějaké tři týdny. Bylo potřeba připravit všechny dárky pro partnery firmy a zároveň vše správně zaúčtovat. V pondělí byla porada, kde šéf rozdal úkoly a jedním z nich byla i kompletace dárků a jejich zaúčtování. Na jeho otázku, kdo se o to postará, se "moje dáma" automaticky přihlásila. Jen tak mimochodem dodala, že to s semnou zvládne. Šéf na to, že to je skvělé, že mi ten úkol stejně chtěl zadat. Já tomu tehdy nevěnoval pozornost, protože moje oči se snažily velmi nenápadně rozšifrovat, jestli má dotyčná pod sukní punčocháče nebo punčochy. Během dne mi bylo (později jsem pochopil, že zcela záměrně) dopřáno zjistit, že to byly punčochy. Pěkné, černé, s krajkovým lemem.
V úterý dotyčná madam přišla v černé sukénce nad kolena, černých kozačkách, které celý den nezouvala, v černém upnutém svetru a tmavě modrých neprůhledných punčocháčích. Jak mi pak večer sama řekla, nechtěla být celá v černém. A viditelně se mi celý den snažila vyhýbat a spíše mi jen emailem přidělávala práci. Já se k práci nad vánočními dárky dostal až odpoledne. Postupně se celá kancelář vylidnila a já myslel, že jsem už sám a mou dámu jsem pustil z hlavy. Aspoň jsem mohl mít klid na práci, do které jsem se zabral tak, že jsem ani nepostřehl, že nejsem v budově sám. Přidával jsem dle tabulek jednotlivé dárky do igelitových tašek, když mi zazvonila pevná linka. Šel jsem k telefonu a na display viděl, že mi volá ona dáma z druhé části kanceláře, která byla za rohem. Zvedl jsem sluchátko a poslouchal jak mi říká, zdali nerozumím počítačům. Že se ji náhle zatemnila obrazovka a ona má rozdělané všechny tabulky. A pak její hlas utichnul a já slyšel, jak jde ke mě do kanclu. Ve dveřích se objevila její postava. Venku už se stmívalo a jediné, čeho jsem si stačil všimnout byla ta skutečnost, že už neměla kozačky. Na nohou měla černé lakované lodičky. A že prý je vlastně nesmysl mi volat, když mi to může říci osobně a jestli se na to nemohu podívat. Šel jsem tedy a ona šla záměrně tak dva metry přede mnou. Došli jsme k jejímu počítači. Měla zapnutou jen stolní lampičku, na stole spousty papírů a pod stolem pohozené kozačky.
Logicky jsem zkusil nejprve pohnout myší a nic. Ona pak jen podotkla, že jak si zouvala kozačky, tak možná že zavadila o nějaký ten káblík pod stolem. A já ji na to skočil. Odvětil jsem, že se na to podívám a vlezl jsem po její stůl. A defacto jsem byl lapen; protože ona si hned sedla do židle a přitáhla se ke stolu. To já ale ještě v daný okamžik netušil, protože jsem ten kabel, který jakoby omylem vytrhla našel a připojil. Když jsem chtěl ale vycouvat, už to nešlo…
[block:ad=90]
A pak jsem jen zaslechl:"sedni si a poslouchej mě, rozumíš?" Bylo to hodně direktivní, ale směsice vzrušení, blízkost jejich kozaček, které jsem už začal cítit a síla jejího hlasu mi velely to udělat. Poslechl jsem. Ona odsunula stůl a kopla pod stůl malou stoličku. Řekla abych si na ni sednul a dal ruce nahoru. Jakmile jsem to udělal, opět přisunula stůl a zarazila ho. Takže hlavu a ruce jsem měl nahoře nad stolem a zbytek těla pod stolem. A než jsem stačil polknout slinu tak jsem cítil, že mi něco dává na ruce a každou ruku mi přivázuje k jiné části stolu. Takže jsem vlastně byl bez možnosti cokoli udělat. Citil jsem punčocháče, kterými mi přivázala ruce ke stolu a nebylo mi to až tak nepříjemné. Lampičku otočila směrem k mému obličeji, takže v kanceláři nebylo nic vidět. Ona mě viděla, ale já ji vlastně proti světlu lampy ne. A pak začala s otázkami typu: "proč na ni koukám, jestli se mi líbí její nohy, co její prsa, jestli mám holku" a mnohem víc. Na vše jsem odpovídal po pravdě a tak ze mne vlastně vše vytáhla. I to, že holku nemám, že jsem masturboval při představě jejich nožek, že se mi líbí, atd. Prostě věděla vše, co chtěla a já sám do dnešních dní (už je to více než 10 let)netuším, proč jsem to tehdy ze sebe vše vysypal.
Poté lampičku konečně zhasla a já ji opět viděl. Usmívala se a připadalo mi, že je vzrušená. Zvedla se, předklonila a na stůl přede mě dala své kozačky se slovy: "dýchej! Celý den jsem jen nosila kvůli tomuto okamžiku" a dala mi je tak těsně k obličeji, že jsem neměl jinou šanci, než jí oslechnout. Ona odešla. N Uplynulo dobrých dvacet minut než se vrátila. Já už měl skoro vydýcháno a jak jsem později zjistil, ona si to musela jít udělat, aby se v daný okamžik uspokojila. Přišla zpět a já si uvědomil, jak ta situace byla vzrušující a zároveň i zvláštní. A taky jsem zjistil, že mi neskutečně stojí můj klacek v kalhotách. A moje dáma nepřišla sama. Přivezla si i křeslo, které bylo polohovací. Upravila si jej, usedla a své nožky si dala na stůl. Padla otázka, jak mi voní její boty. Já ji odpověděl, že voní. Rozesmála se a řekla: "zde je druhé kolo" a před obličej mi dala své dvě nožky v modrých punčocháčích. Pak opět jen pronesla: "dýchej". Mé vzrušení dostoupilo vrcholu a já zabořil svůj nos do jejich nožek. A nejenom nos; ale i jazyk a začal její nohy lízat. Pochopil jsem, že na to čeká, když si povzdechla: "anoooo, to chci." Kdyby nás někdo v tu chvíli viděl, asi by to nepochopil. A to byl teprve začátek mého vztahu s dotyčnou dámou.
Pokračování příště.
Slohová a pravopisná korekce administrací.
