„Jé, promiň, nějak jsem se zakecala, nevadí?“ „Ne, v pohodě.“ „Už bychom měli jít domů, ale já to musím dokončit, nevadí?“ „Ne, v pořádku, já mám dost času.“ „To je dobře, fakt promiň!“ Během několika minut dokončila rozdělanou práci a vypnula počítač. Přišla ke mně. Všiml jsem si, že je bosá. Páni, mít ji takto každý den ve své kanceláři, tak by u mě klesla pracovní morálka až hrůza! Jen bych koukal na její bosé nohy. Sedla si naproti mně a opět dopřála svým nožkám pohodlí, tentokrát na konferenčním stolku. Samozřejmě, nemohl jsem odolat a pohledem jsem okamžitě...