Je to vskutku již drahně let, ale skrze vzpomínky, jako by to bylo včera. Byl jsem tehdy posledním rokem na střední, a kromě hudby a plachet se mnou cloumaly už i hormonální vášně, takže mé myšlenkové pochody vypadaly asi takto: Jestli x1 a x2, jsou kořeny rovnice 2x2 + 1,1x - 3,91 = 0 - jak mám sakra vypočítat… holky. Včera jsem měl místo dur dát moll a spíše klesat… holky. Vůbec mě to dneska nemyslí… holky. Kdybych tu stěhovku pořádně přivázal, tak neulítla… holky. Ne, nemám cíga, kouřím přece dýmku tatare… holky. Prostě provázely mne, ať jsem myslel na cokoli...