Páni, to byla pobídka, a jak krásně to znělo – olizuj mi nohy – zatetelil jsem se blahem, a i přes trochu zdřevěnělý jazyk vroucně pokračoval v díle. Jiřka měla nohy hladké a heboučké jako hedvábí, bez jediné žilky nebo kazu. Útlé něžné kotníky, překrásný tvar nártu, jemně vykrojené paty, tak akorát prohnutou klenbu a deset dokonalých prstíků, ještě umocněných jemným růžovým lakem, takže vypadaly jako růžolící panenky. Lízal, olizoval a cumlal jsem je pomalu a důkladně stejně jako chodidla, nárty i kotníky. Chuť jejích nohou byla sladká, s nepatrným přídechem...