Již nějaký čas sleduji dění na punčošce a rozhodla jsem se podělit o můj skutečný zážitek z doby studií na vysoké škole. I když se musím přiznat, že jsem jej pro čtenáře punčošky trochu poupravila.
Jednoho jarního dne jsem se večer vracela z posezení s kamarádkami ve vinárně. A po třech dvojkách vína jsem se vracela zpět na privat, když jsem cestou potkala souseda. Byl to muž necelých třicet let, měl po škole a už chodil do práce. Zřejmě i slušně vydělával. Připojil se ke mě a doprovodil mne až domů. Cestou jsme si povídali o spoustě věcí a tak jsem se dověděla, že se jmenuje Petr a je momentálně bez přítelkyně. Měla jsem tehdy oblečené těsné tričko s výstřihem, bundičku do pasu a černou, úzkou a dost krátkou sukni. K tomu tělové silonky a černé lodičky na štíhlém vysokém podpatku. Jako galantní muž mi otevřel dveře domu a nechal mě jít první do schodů. Bydleli jsme oba v druhém patře. Šel o pár schodů za mnou a já moc dobře cítila jeho lačné pohledy na svých nožkách. Ještě chvíli jsme spolu hovořili před bytem. Potom jsme se rozloučili, já si zula lodičky a odešla do bytu. Dostala jsem chuť ještě na jednu sklenku vína. Nalila jsem si, usadila se do křesla a své dlouhé nohy, stále ještě oděné do silonek jsem si odložila na konferenční stolek. Při poslechu hudby jsem příjemně relaxovala krásně ovíněná. Když jsem dopila, tak jsem se svlékla z trička sukně i silonek a dopřála si teplé sprchy a příjemného sprchového gelu. Před ulehnutím do pelíšku jsem si vzpomněla, že jsem asi zapomněla mé sváteční lodičky na chodbě přede dveřmi bytu. Tak jsem přes sebe hodila župan a vyšla jsem ven, střevíčky ale přede dveřmi nebyly. Chvíli jsem je hledala ještě po bytě, ale nenašla jsem je ani tam. A protože ráno je moudřejší večera, šla jsem ve svém vinném opojení spát.
[block:ad=89]
Ráno jsem začala hledat lodičky znovu, ale nikde jsem je nemohla najít. Pak jsem se znovu podívala před dveře bytu a ony stály přesně na místě, kde jsem se večer zula. Vzala jsem si je domů. Zdálo se mi, že jedna bota má uvnitř vlhkou skvrnu. Podívala jsem se i do druhé, ta však byla úplně suchá. Přičichla jsem k té poskvrněné a ucítila jsem něco velmi povědomého. Nedokázala jsem to však k ničemu přiřadit. Marně jsem celý den přemýšlela, jak jsem si mohla zevnitř lodičku umazat a hlavně čím. Když tu mě najednou napadlo, že ta vůně bylo sperma a okamžitě jsem se sama sebe ptala: co když to byl Petr? Přemýšlela jsem jak to zjistit, až jsem dostala nápad. Po čase, když jsem viděla že se Petr vrací domů z práce, vyšla jsem na chodbu. Vypadalo to, jako že se zrovna vracím domů. Na sobě jsem měla krátkou riflovou sukni s rudým páskem, tmavé jemné silonky se vzorečkem a tentokrát rudé lodičky na jehlách. Sehrála jsem trochu přiopilou a svůdně jsem se zouvala u botníku, který stál na chodbě mezi byty. Když mě Petr uviděl mohl na mých nožkách oči nechat. Zula jsem si lodičky, oblékla pantoflíčky a chvilku jsem si s ním povídala. Potom jsme se rozloučili a já schválně zapomněla lodičky přede dveřmi. Zavřela jsem a kukátkem ve dveřích jsem Petra pozorovala. Chvilku počkal a potom se rozhlédl. Přistoupil k mým dveřím a poslouchal. Ani jsem nedutala. Petr pak opatrně zvedl mé rudé lodičky, přivoněl k nim, celý se zachvěl a potom s nimi zmizel u sebe v bytě. Pomalu jsem se s nimi loučila. Udělala jsem si kávu, sedla k jídelnímu stolu a přemýšlela nad tím, co se právě na chodbě odehrálo. Když jsem asi po hodině uslyšela jak se otevírají sousedovy dveře, mrkla jsem špehýrkou a uviděla Petra s lodičkami v ruce.
[block:ad=90]
Nevydržela jsem to a prudce otevřela dveře. Petr stál s lodičkami v ruce jako opařený. Pozvala jsem ho dál. Vůbec nic nenamítal a i s lodičkami v ruce vešel. Vzala jsem si je od něho a podívala se dovnitř. Zase! V jedné byla nepřehlédnutelná skvrna. Přičichla jsem k ní a byla to ta samá vůně jako minule. Petr byl celý rudý. Natáhla jsem ruku s lodičkou před něj a ptala jsem se jej, jestli mi to může nějak vysvětlit. Začal koktat, že se moc omlouvá a že je mu to moc líto. Byla jsem ale neoblomná a chtěla jsem ho v tom nechat podusit Naléhala jsem na něj tak dlouho, až nakonec přiznal, že do mé lodičky onanoval. To mi však jako přiznání nestačilo a ptala jsem se dál: "jak onanoval?". Vytřeštil na mě oči a nebyl schopen slova. Dloubla jsem ho lodičkou do rozkroku a opakovala svou otázku: "jak onanoval, chci to vidět, ukaž mi to," a znovu jsem ho šťouchla do jeho už dmoucích se kalhot. Pomalu si rozepnul zip. "Tak honem, dělej," pronesla jsem směrem k němu. A on opravdu zalovil v poklopci a vytáhl z něj velký, ztopořený penis. Na nic jsem nečekala a pověsila mu lodičku patou na jeho stojící přirození. Koukal na mě jako ve snu. Vzal si do levé ruky mou lodičku do pravé penis a začal pomalu masturbovat. Řekla jsem poměrně nahlas: "dělej!" Přidal na tempu a jak se blížil k vrcholu, přivřel oči. Této chvilky jsem obratně využila a pořídila rychle dvě fotky na mobil, aniž by si toho všimnul. Když skončil, řekla jsem mu: "tak a je mi to jasné, už můžeš jít". Sklopil hlavu a pomalu odešel.
Celý večer jsem přemýšlela o tom co se odehrálo. Až mi bleskl hlavou nápad jak toho využít. Poslala jsem mu zprávu, že mám jedny lodičky, které už nenosím a nutně potřebuji nové. Zdali by mi nepomohl s výběrem nových. Odpověď přišla bleskurychle. Samozřejmě, rád půjde se mnou.
Dala jsem si s Petrem sraz před prodejnou obuvi. Oblékla jsem se pro tento případ docela vyzývavé tričko s velkým výstřihem, úzkou černou minisukni a jemné tělové silonky. Petr na mých štíhlých podpatcích mohl oči nechat. Jistě víte jak je to složité, když si žena vybírá boty. To není záležitost chvíle. Měla jsem jich postupně na nohou hned několik a bylo vidět, že Petra to velmi vzrušuje. Až jsem si nakonec vybrala jedny matné, černé, na vysokém štíhlém podpatku, s rudou podešví. Po pečlivém odzkoušení celého páru jsem se postavila společně s Petrem k pokladně. Stály opravdu Baťovskou cenu 999,- kč. Pokladní mi předložila účet. Podala jsem ho Petrovi. Udiveně se na mě podíval, ale než stačil cokoli říci, řekla jsem mu: "snad si pamatuješ, jak si mi ty mé oblíbené znehodnotil?". Neřekl ani slovo, vytáhl svou platební kartu a lodičky byly mé. Před obchodem jsem mu poděkovala a vítězoslavně jsem se vydala domů s novými střevíčky v tašce.
Večer mi pak přišla SMS: "jak Ti nové lodičky padnou?" Odpověděla jsem: "stav se na kávu a uvidíš:" Za chvilku zaznělo nesmělé zaťukání na dveře a za nimi stál Petr s lahví vína. Otevřela jsem v domácích teplákách a antisexuálních pantoflích. Posadila jsem ho do sedačky v obýváku a podala dvě vinné skleničky. A aby řeč nestála zeptala jsem se ho, proč ho tak mé lodičky zajímají. Odpověděl mi, že když už je zaplatil, tak ho jen zajímá, jak mi jsou. Došla jsem si pro ně na chodbu obula si je k teplákům a prošla se před ním. "Lodičky dobrý, ale k těm teplákům nic moc," prohodil. Musela jsem uznat, že měl pravdu a odešla jsem se převléknout. Vzala jsem si krátkou riflovou sukni a černé, jemné silonky. Když jsem šla přes chodbu zpět, bleskl mi hlavou nápad. Vzala jsem si sebou do ruky ještě jedny sandálky na vysokém podpatku. Byly už dost obnošené a moc jsem je už nenosila. Když mě Petr uviděl, myslela jsem že mu vypadnou oči z důlků. Zeptal se mě: "Tak teď už vypadáš moc dobře a sexy. A nač máš ještě ty druhé střevíčky?" Jak tak seděl v křesle, nahnula jsem se nad něj a zatlačila jsem mu podpatky těch snadálků do klína. "Hádej, co by jsi s nimi mohl dělat?" Vzal si je do ruky, políbil podpatky a chtěl odejít. To jsem mu však rázně zatrhla a řekla: "Pokud po tom tak moc toužíš, tak teď a tady!" Vykulil oči, ale potom si uvědomil, že už přede mnou jednou musel udělat něco intimního. A protože jeho touha byla silnější než by sám dokázal ovládnout, během chvilky už bylo jeho sperma v mé botičce. S úsměvem jsem se na něho podívala a optala se jej, jestli ví co to znamená. Zakroutil záporně hlavou. Tak jsem mu oznámila: "potřebuji nové boty." On na to: "vždyť už máš nové!" Zvolila jsem tu nejjednodušší odpověď: "Ty snad nevíš, kolik žena potřebuje párů bot? A teď mám další potřísněné a snad nechceš, abych chodila v nich. Takže se zítra odpoledne sejdeme před obuví". Nezbylo mu nic jiného, než souhlasit.
Druhý den tam byl Petr opět přesně. Oblékla jsem si opět krátkou černou sukénku, tmavé silonky se vzorkem a lodičky. Přesně tak, jak jej to vzrušovalo. Vybrala jsem si klasické, tmavě hnědé, kožené střevíce. Účet zněl na necelých tisíc pětset. A Péťa u kasy ochotně platil. Začaly se mi tyto nákupy docela líbit. A poskytla jsem mu za odměnu tu jeho botičkovou rozkoš ještě několikrát. Jednou jsem si vyhlédla opravdu krásné boty. Podpatek byl sice hodně štíhlý a vysoký, ale pro běžnou chůzi málo praktický. Jenže se mi moc líbily. Tak jsem se rozhodla opět Petra využít. Pozvala jsem ho k sobě na kávu a sexy oblečená s připravenými střevíčky. Svést ho nebyl žádný problém. Hned druhý den jsem mu napsala, že se ve čtyři sejdeme před oblíbenou prodejnou obuvi. Přišla mi však odmítavá zpráva, že nemá čas. Napsala jsem mu, že by si měl ve vlastním zájmu čas udělat a přiložila jsem fotku, jak se tehdy ukájel do mé lodičky. Okamžitě přišla odpověď co to jako má znamenat? Stejně rychle jsem odpověděla. To je můj poukaz na nové boty a že doufám, že se v 16 hodin sejdeme před prodejnou. Odpověď už nepřišla a opravdu před prodejnou včas byl.
Řekla jsem mu pouze ahoj a zamířila přímo ke stojanu s botami. Vyzkoušela si ty vysněné. Horší však bylo to, že mi oči zabloudily ještě na jedny sandálky. Jenže jsem už na ně neměla u Petra kredit. Jenže mě v tu chvíli napadlo, jak ho získat. Když žena něco opravdu chce, je schopná proto udělat téměř cokoliv. O kousek dál v této prodejně měli i oblečení. Zabrousila jsem tedy ke stojanům a vybrala jsem si novou minisukni. Šla jsem si ji hned do kabinky vyzkoušet. Petr nic netušil a šel za mnou. Převlékla jsem se v kabince do nové sukně a vyzvala Petra, aby mi ji zhodnotil. Když odhrnul závěs kabinky, vtáhla jsem jej dovnitř a strčila mu své teplé lodičky do rozkroku. Při pohledu na mě začal během chvilky onanovat a netrvalo dlouho, když dospěl k velkému orgasmu. Vítězoslavně jsem vyšla z kabinky ven a zamířila si to přímo pro sandálky. U kasy jsem si minisukni zaplatila sama. Na Petrovi a jeho kartě jsem nechala oboje boty. Tak moc byl na té rozkoši závislý. Vždyť ho ty dvě chvilky stály skoro pět tisíc. Jak čas plynul, byl Petr už docela natěšený na kupování bot. Vždy to byla pro něj kompenzace za tu trochu rozkoše, kterou si s nimi dopřál. Potom přišlo zkouškové období, diplomka a promoce. Tím skončil můj pobyt na privátu a já se odstěhovala zpět k rodičům. Jako vzpomínka na to období mi zbyl pouze kufr plný krásných botiček. Jen mamka nemohla pochopit, kde jsem na tu spoustu bot vzala finance. Že to určitě nemohlo být z toho kapesného, co mi každý měsíc dávala. Uklidnila jsem ji tvrzením, že jsem chodila často na brigády. Když jsem se loučila s Petrem, moc jsem mu poděkovala za příjemně strávené chvíle na nákupech a na rozloučenou jsem před ním smazala jeho telefonní číslo i ty diskriminační fotografie. Rozloučili jsme se polibkem. Už jsem ho nikdy neviděla. Možná je to škoda. Nějaké nové boty by se mi určitě hodily.
Doufám, že se čtenářům punčošky bude tento příběh alespoň trochu líbit. IS
Slohová a pravopisná korekce administrací.
