Už jste si někdy položil(a) otázku, proč vlastně silonky? Proč ne třeba, tričko, čepice, ponožky&+j,ge Vždyť silonky nejsou nic jinýho, než hrst polyamidových a elastických vláken, tak co je na nich tak zajímavého? Předpokládám, že většina z vás mi dá za pravdu, že punčochy, punčocháče, a nebo silonky, jsou sami o sobě vlastně nezajímavé. Neříkejte, že vás vzruší pohled na právě vytažené silonky z krabičky... Nemluvím o tom, když vidíte nějakou pani, nebo slečnu, která je zrovna drží v ruce a chystá si je natáhnout, to je jiná situace, v té chvíli si je představujete na jejích nožkách, ale pokud půjdete vedle regálu s Bellindamy, tak by to s váma teoreticky nemělo hnout. Pokud si je ovšem nejdete koupit, to je zase něco jinýho. Dobrá, teď druhou stránku: ženské nohy, ty jsou vlastně taky nějak nezajímavé. Teď už asi někteří z vás protestují. Je jasný, že je mraky lidí, kterým se bosé nožičky líbí více než v geniálních silonkách, ale to už je opravdu jiné téma a myslím, že pro nás dosti nevhodné. Prostě bosí nohy, žádný vzrůšo! Shrnuto a potrženo, matematika nelže (-)+(-)=(+)
*** Abych se vrátil zpět k té hlavní otázce: proč silonky? Každý z nás je obdivuje, ale proč. Dlouho jsem přemýšlel a dospěl jsem k jedinému, protože bagr. Pro ty co nechápou. Není žádné proč, protože se to prostě slovy vyjádřit nedá, prostě to nejde. Je to zakořeněný hluboko v našich myslích, nikdo nám to nevyrve a pro vás, co můj článek dočetli až sem, je to srdcová záležitost. Každý člověk je jiný a podle mého názoru, každý na silonky pohlíží s trošku jinačího uhlu. Abych uvedl třeba příklad na mě. Pokud vidím na fotce dívku co má silonky a není jí přitom vidět do obličeje, ani mě ta fotka moc nenadchne. Vím ale, že spoustu z vás dá takové fotce přednost. Někdo zase nedá na fotky a musí silonky vidět naživo&&.Mohl bych pokračovat dál a dál. Co máme ale všichni společnýho? Nikdy se jich nenasytíme, nikdy nás nepřestanou fascinovat.
***
Víte co by mě moc zajímalo. Pamatujete si ještě tu chvíli, když jste dívčí nožky v silonkách začali vnímat trošku jinak, nebo spíše, když jste zjistili, že holky vůbec nějaké silonky nosí? Já si tu chvilku pamatuju až moc dobže. Chodil jsem asi do třetí, nebo do čtvrtý třídy, když jsem prostě šel k šuplíku mé mamky a otevřel jsem ho. Nic moc tam nebylo. Ponožky, ponožky a zase ponožky, ani nevím, co jsem tam hledal a potom jsem to našel. Můj pohled v tu chvíli upoutali růžoví, silonkový podkolenky. V tu chvíli mi došlo, že přemýšlím o tom, jaký by to asi bylo na holčičí noze a proč jsem si toho nevšiml dřív, vždyť to musí být opravdu moc pěkný. Nevím už proč jsem k tomu šuplíku šel, ale vím jistě, že to byl ten první okamžik, kdy mi projelo hlavou takové množství fascinujících myšlenek, až jsem z toho nemohl spát. Těšil jsem se, na příští den, až to konečně zhodnotím. Když jsem je potom opravdu druhý den viděl, říkal jsem si, jak jsem mohl byt tak slepej. Ze začátku jsem ten pocit pocit vzrušení ještě neznal, ale poznal jsem, že holky, který se mi do té doby líbili, vlastně odjakživa nosili silonky. Teď jsem pochopil, že jsem se s tím nejspíš narodil, že mě to nikdo neřekl. Prostě to je můj přirozený pud, který se jednoho dne aktivoval. Dnes můžu klidně říct, že to je i můj reflex a klidně bych mu mohl říkat absolutně přirozený punčochový reflex. Nikdy mému pohledu neunikne ani jedna slečna oděná v silonkách, která jde v mé blízkosti. Problém je v tom, že to je reflex, takže ať chci nebo ne vždycky je uvidím. Omlouvám se vám holky.
***
Zajímal by mě váš první zážitek s punčochami, teda pokud si ho pamatujete.
PS. Pro chytrolíny, nekomentujte můj pravopis. Děkuju.