Chci se podělit o můj do tý doby delikátní, avšak zásadní zážitek.
Nastoupila jsem do nové práce. Do kolektivu jsem okamžite zapadla. Zvlášť dobře jsem si rozumněla s jedním mladším kolegou. Byl velice přátelský a zábavný a i když byl ode mě téměr o deset let mladší, velice dobře jsme si sedli.
Často se za mnou zastavil v kanceláři, kde jsem celý den mlátila do klávesnice a dokázal při mně strávit celou jeho třeba polední nebo jakoukoli pauzu.
Po čase jsem si všimla že mně vlastne potají okukuje. Zvlášť moje nohy, ačkoli se snažil být co nejméně nápadný. Často jsem totiž nosila sukýnky a dobře jsem vědela, že mám nohy opravdu moc pěkné. Co mně však zaujalo, byl jeho zájem o moje chodidla.

Jakoby se snažil zachytit jakýkoliv pohled, který se mu naskytl, když jsem byť jen trochu ukázala své nožky, třeba když jsem jim při dlouhém sezení za počítačem chtěla trochu ulevit od svých bot.
Vzhledem k tomu, že jsem o tomhle „zájmu“ už někde něco zaslechla (nebo četla?), rozhodla jsem se ověřit si to. Takže vždycky, když přišel na kus řeči a já jsem znovu doslova cítila jeho pohledy (zvykl sedět, tak že byl v podstatě vždy mírne za mými zády), napůl jsem se zula, pohrávala si různe s nožkama a všímala si jeho reakce, i když teď jsem se snažila být co nejméně nápadná já.

Bavilo mně sledovat, jak se mu téměř neznatelně, ale přece pokaždé změnil hlas uprostřed řeči, vzhledem k tomu že byl opravdu hodně upovídaný, byl to víc než spolehlivý signál.
Po nějakém čase, nevím jestli mě prokoukl, nebo se jenom osmělil a rozhodl posunout dál, mně totálne zaskočil.
Jak jsme si tak povídali a já zas jednou chtěla ulevit svým nožkám přestal najednou klábosit a zůstal úplne sticha. Když viděl, jak s nima pod židlí cvičím zeptal se:
„Bolí tě?“
„Co?“
„Nožky“, řekl.
Překvapilo mě to (vůbec nevím proč) a doslova jsem na chviličku strnula. Zůstala jsem sedět na židli, špičky nožek pořád vsunuté v lodičkách, ale paty pěkně nahoru venku a najednou jsem jen vnímala (nějak jsem se neodvážila na něj pohlednout), jak klečí těsně při mé židli, jemně podebírá rukou jednu z mých pat a říká: „ Masáž by jim určitě udělala dobře.“
Nezmohla jsem se absolutně na nic. Beze slova a pohybu jsem nohy držela jak v zastaveném filmu. On mi zatím procházel dlaní od zvednuté paty po ohnuté klenbě dolů ke špičce ještě pořád vsunuté v botě a zpátky...

„Nevadí ti to?“, zeptal se.
Nejstě jsem odpovědela že ne. Něžně mi nadzvednul nohu,aby mě zul úplně. Jeho ruce lehce klouzali po mých silonkách a i když jsem tam nemohla vidět (nohy jsem měla pořád dozádu skřížené pod židlí), měla jsem pocit jakoby se je snažil roztrhnout.
Přitom neustále opěvoval jak mám krásne nohy, prý moc hezky tvarované, že to není jen tak k vidění a tak...
V tom se najednou na chodbě otevřely dveře a bylo slyšet kroky a hlasy pricházejících kolegů. Protože moje kancelář měla prosklené dveře a navíc jako vždy byly otevřené, rychle vstal a zardělým hlasem řekl: „ Tak příště.“
Jakoby provinile se usmál a rychle odešel.
Zůstala jsem tam sedět, pozdravila právě kolem procházejíci kolegy a připadala si trochu zmatená. Přišlo mi to celý docela dost intimní...

Druhý den bylo dost vedro. Do práce jsem si vzala jen sukni bez obvyklých silonek, tedy jsem byla vlastne na boso. Taky jsem se ješte prohodila do vzdušných korkáčů, aby mě nebylo tak horko, ale po čase (bylo to asi klímou) mi začalo být trochu chladno a tak jsem si navlékla aspoň ponožky. Kolega se dnes choval jakoby nic a tak jsem se nerušeně ponořila do práce. Ani jednou se zatím nezastavil na kus řeči jako obvykle.
O odpolední pauze se však konečně objevil. Nevím vlastně proč, ale normálně mi břichem prolétly motýli.
Netrvalo dlouho a rozhovor zabředl na včerejšek. Snažil se tvářit jakoby to nic nebylo a že dneska tu už sedím bez hnutí půl dne a tak prý se mi možná hodí masáž i teď.
Nevím proč, ale byla jsem strašně zvědavá jakou hru to se mnou hraje a rozhodla se to rozehrát taky. (Doma jsem ještě brouzdala trochu po netu.)Tak jsem po trochu hraném malým zaváhání souhlasila. Trochu rozšafne se k němu na židli otočila a vyložila si své nohy na jeho stehno, téměř do klína. Nic netušíce jsem škádlivě pronesla: „Ty máš ale starost o ty moje nohy. Zdá se, že se ti opravdu líbí...“
Upřel na mně pohled a začal mi pomalu zouvat korkáče a jemně je masírovat.

„Myslel jsem, že se ti to líbí a že to nevadí“, tiše pronesl a dodal, že jestli mně to štve tak s tím přestane.
Moje zvědavost a musím přiznat že už i erotické napětí mně ale hnaly dál a tak jsem ho doslova sváděla.
„Kdepak, vždyť je mám přece na tvém klíne“, a svůdně jsem si prošla teď už zutou naplou špičkou po druhé noze od kotníku ke kolenu a zpátky.
Tímhle gestem jsem ho definitivně povzbudila a on mi je žačal víc láskat než masírovat. Začal dokonce rukou přecházet po mých dokonale hladkých pěkně tvarovaných lýtkách tam a zpátky pozorujíce přitom moje reakce.
I když jsem to čekala, ztuhla jsem v očekávání co se bude dít, kam až to zajde a hlavou mě proběhlo, že dnes přišel neobvykle pozdějc, když už nehrozili žádní opozdilci vracejíci se z oběda kolem mé kanceláře. Jinak mé kanceláři kromě oběda totiž „nehrozili kolemjdoucí“ klidne třeba hodinu. Opravdu jsem byla zvedavá jak se tohle vyvine. Koneckonců bylo mi to velice příjemné a mé reakce ho jen dál povzbuzovali.
Přecházejíce po mých nožkách se na mně lačne zahleděl a řekl: „Takže víš o co jde?...“ Zalhala jsem, že ano. Usmál se když došel hladíce mou hohu ke kotníku, vsunul prsty pod okraj ponožky a pomalu vychutnávajíce si to, zul mi ji se slovy: „Tak je sundáme ať z toho taky něco mám.“ Ani jsem se nehnula.

Rukou mi přitlačil shora na nárty, takže mi napnul špičky zatím co druhou rukou lačně procházel po mých zvlněných ploskách. Dýchal čím dál hlasitěji. Stlačoval mi paty ve dlaních jakoby je chtěl snad rozdrtit, vzápětí zas jemně hladil mé klenby, neustále nima procházel nahoru a dolú se slastým výrazem v obličeji. Čím dál, tím víc nad sebou strácel kontrolu. Držel mě za kotníky a natáčel plosky obou nohou k sobě až jsem se musela mírně rozkročit a pokrčit nohy v kolenech.

To ho muselo ještě víc rozpálit, protože si najednou začal rozepínat kalhoty. Jen jsem doslova vydechla: „To myslíš vážne?!“ Jenom se na mně podíval a sedíce na té pohovce se jen mírně nadhodil a jediným prudkým pohybem si strhnul spodky a já ho najednou měla před sebou s nahým, k prasknutí stopořeným úd*m. Dech se mi doslova zastavil. Srdce mě bilo jak o závod a lekle jsem se rychle podívala na dveře, ale musel je už zavřít dříve. I když nás v podstatě chránil jenom na nich nalepený plakát s kalendářem, nemohla jsem si pomoct ...
Nechala jsem ho, aby vsunul svůj stopořený úd mezi moje oproti sobě natočené plosky chodidel. Pomalu se začal medzi nima pohybovat se slastými vzdechy, které se snažil co nejvíce tlumit. Stejně jsem ho musela trochu tišit, ale nechtěla jsem to nijak přerušit.

Bylo to skvělý, cítit jak mě jeho úd takhle masíruje. Neustále zrychloval pevne mě držíce za kotníky. Najednou zpomezi nich vyklouzl, srazil mi nárty k sobě, stlačil je dolů abych měla špičky napnuté jak baletka a začal zespodu třít mé zvlněné plosky svou naběhlou hlavičkou údu.

Po pár rychlých pohybech rukou se pak celý napnul, přitlačil žalud ještě víc na moji plosku a vyrcholil. Jeho tlak zespodu jsem úplne jasně cítila a jeho tekutina mi příjemne teple smáčela celý spodek chodidel.
Bylo jí tolik, že začala stékat a kapat z mých pat až na podlahu. Začal ji rychle rozetírat po mých nožkách svým už uvadajícim údem a po chvilce to dokončil rukou, jakoby mi po nich rozetíral nejaké telové mléko.
Pak se rychle oblékl a ješte trochu zadýchaný mě zcela ohromenou vášnivě políbil.
Zašeptal mi do ucha: „Doufám že příště je už i ochutnám“ a rychle odešel. Přivřel za sebou dveře, takže jsem tam chvilku mohla zůstat jen tak sedět s nataženýma mokrýma nožkama, které mě teď príjemně chladili. Nutno dodat že mokré nebyli jen moje nožky.

Chvilku jsem tam o tom ješte promítala, dívajíce se na tý své prý překrásné, stále ještě mokré nožky a začala je vnímat zcela novým spůsobem. Nechala jsem je úplne uschnout.
Od tý doby věnuji hodně pozornosti tomu, jak budou „na dnes“ mé nožky „vražedně“ nastrojené... Tohleto si opravdu užívám ...

Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech. Distancujeme se od skutkové podstaty příběhu - ať už je fiktivní, nebo pravdivá.

Služobná cesta - I.
rollys4
12.06.2012 | 7
Moj Pribeh
megaman64
22.04.2013 | 15
Situace kolem Jany
Petra_K
20.06.2016 | 14
Kouzelná šatna
Pantyh0seMan
10.07.2015 | 14
V nákupním centru
footfetishista
07.07.2012 | 31
Silonky v práci - I. díl
carodejka
28.05.2012 | 17
Co je v domě, není pro...
pave
04.02.2012 | zatím žádný komentář
Dárek k osmnáctinám
eva.h.74
15.09.2016 | 14

Punčoška doporučuje