Katka byla mladá pěkná holka, která sdílela jednu kancelář v naší firmě. Bylo jí pětadvacet, pyšnila se štíhlou postavou, ale pro mě osobně se mohla pyšnit zvláště jednou částí svého těla. Měla naprosto fantastické nohy.
Dlouhé, štíhlé, hladké. A především parádní chodidla. Hebká, s jemnými prsty. Nepoužívala prakticky nikdy lak, věděla, že jsou dokonale rajcovní i bez něj. Evidentně si dávala na kráse svých nožek záležet.Tomu taky podřizovala i obuv. Prakticky pokaždé, kdy to situace jen trošku dovolila, brala si otevřené lodičky na vysokém podpatku, které ještě víc zdůrazňovaly nádheru jejich nožek. Chtě-nechtě se na její skvosty musel podívat i ten, koho zdaleka tolik nohy nevzrušují. Ale pro milovníka krásných bosých nožek nemohlo být hezčího pohledu… A bylo úplně jedno, jestli byly její nožky bosé nebo v silonkách. Kdykoliv jsem s ní byl v kontaktu, nemohl jsem od jejich nohou odvrátit zrak. Doslova mě fascinovaly. Snil jsem o tom, jaké by to bylo tu nádheru zulíbat a pokochat se rajcovními prstíky.
[block:ad=89]
Jednou ke konci pracovní doby jsem zaklepal na dveře její kanceláře. Vešel jsem dovnitř a chtěl začít mluvit. Řekla mi, abych se posadil ke konferenčnímu stolku, že jen dokončí rozpracovaný úkol v počítači a hned se mi bude věnovat. V tom zazvonil telefon. Omluvným pohledem mi naznačila, ať se nezlobím a zvedla sluchátko. Podle rozhovoru evidentně nešlo o pracovní hovor. Za normálních okolností bych si přál, aby ten hovor co nejdříve skončil, jenže teď tomu bylo přesně naopak. Katka se totiž rozhodla udělat si při telefonování pohodlí. A k mému velkému potěšení, ale vlastně zároveň i neskutečnému trápení k tomu využila právě své nádherné nohy, které si položila na pracovní stůl, hned vedle telefonu.
[block:ad=90]
Poprvé jsem se mohl dlouze zadívat na její krásné nožky zespodu. Tedy na místa, která mi předtím zůstávala utajena. Byl to nádherný pohled. Fascinovaně jsem doslova civěl na její bosé chodidla. Byly tak hladké, něžné prstíky a ty plošky… Nevím, zda si mého uhranutí všimla, či ne, ale její následující počínání mě fakt dodělávalo. Nejen, že si začínala třít své bosé nožky jednu o druhou, navíc si hrála i s telefonní šňůrou. Proplétala si jí mezi prsty. Byl to neuvěřitelně dráždivý pohled. Černá telefonní šňůra se proplétala přes její nádherně tvarované růžovoučké prstíky. V tu chvíli jsem úplně zapomněl, kvůli čemu jsem za ní do kanceláře přišel. Její telefonát trval asi deset minut, takže jsem se mohl dostatečně kochat. Ale to mi samozřejmě nestačilo! Mít tak možnost ty tvé nožky zulíbat, pomyslel jsem si. Když položila sluchátko, bylo již po pracovní době.
Povídka byla zveřejněna s laskavým svolením serveru Nozky.com. Děkujeme.
