Snad příhodnější by snad byl titulek „Počítač, kalhotky a punčocháče“. Na dny před těmi Vánocemi dlouho nezapomenu, protože… Ale po pořádku. Začalo to čtvrtkem a ten mi asi dlouho nevymizí z paměti. Poslední hodinu jsme měli tělocvik a třídní profesorka nám oznámila, že z důvodu havárie na parovodu budou omezeny pro tělocvičny dodávky tepla, a na další hodiny dívkám a případně klukům dovoluje mít v hodině tělocviku punčocháče a klukům mimořádně slabé tepláky. Pak začala hodina ve kterým nám dala pořádně zabrat a byli jsme proto dosti zpocení a bylo štěstí, že to byla poslední hodina, ale pro mne měla fatální následky.
Proč? Protože mi máma koupila nové červené trenky, které byly předepsané jako klučičí cvičební úbor. Kde je máma koupila nevím, ale pravda byla taková, že jsem po několika hodinách ucítil v tříslech nepříjemné pálení a svědění. Když jsem se večer vysprchoval a umyl mýdlem, pálení přešlo v bolesti a do rána jsem mnoho nenaspal. Když ráno máma uviděla mé trápení, okamžitě se mnou šla k lékaři na kožní. Když to paní doktorka uviděla, spráskla rukama a hned psala recepty. Pak se zeptala, jestli ta paní, co je v čekárně je má máma, přisvědčil jsem a ona ji pozvala do ordinace.
[block:ad=89]
„Ze syna vám opět udělám mimino“, řekla, „protože po dnešek a zítřek mu budete mazat třísla každé tři hodiny a v neděli pak jen 3x, tímto pudrem a protože je to úporné fialové barvivo, doporučuji mu třísla zakrýt dětskou plenou a aby držela, tak by si měl vzít nějaké staré punčocháče, nejlépe bavlněné. A bylo by pro něj do budoucna lepší, protože by tento ekzém mohl přerůst do chronické podoby, kdyby nosil něco jiného, než ty trenky co má na sobě, tak vřele vám doporučuji, abyste mu dávala dámské, respektive dívčí kalhotky a do toho tělocviku dámské saténové kalhotky s nohavičkou větší velikosti. Má stejnou pleť jako můj syn a on je i starší než váš a nosí kalhotky i punčocháče, které mu dávám, bez protestů. A ty bys proti jejich nošení protestoval?“ obrátila se na mě paní doktorka „A ještě něco, všem svým pacientkám a pacientům radím v těchto případech aby se zbavili chlupů v rozkroku, či tříslech z důvodů hygieny a aby případně předešli těmto zdravotním problémům.“
Máma jen zalapala po dechu a stěží vydýchávala, co jí právě paní doktorka řekla, či vlastně přikázala. „A v pondělí, až přijde na kontrolu, doufám, že nebude mít na sobě tuhle příšernost,“ ukázala na trenky, „ale kvalitní bavlnu – tedy kalhotky,“ dodala a napsala do školy nález a omluvenku pro mě i pro mámu do zaměstnání.
Když jsme přišli domů, máma zavolala do zaměstnavateli, co se přihodilo, a že tedy zůstane se mnou do pondělka doma. A začala vyhledávat vše potřebné pro mé ošetření a já jsem se jaksi také málem studem propadl někam do hloubi země, když mě poprvé natírala tím pudrem a zabalila do pleny. Byl jsem skutečně jako mimino a máma mě na plenu natáhla své staré vytahané kalhotky a staré punčocháče a navrch dlouhé triko. Na další ošetřování jsem si velice rychle zvykl a rovněž tak máma a je zbytečné abych popisoval své pocity, protože byly nepopsatelné, ale zároveň nezapomenutelné.
Po celou dobu až do neděle jsem se díval s mámou díval na televizi, nebo si spolu povídali, protože mě ke compu nepustila, a mluvili jsme všem možném a mě se zdálo jakoby to mé stonání zbouralo všechny hráze, které se mezi nás během času postavily a byl jsem dosti rozmrzelý, když kdosi zazvonil. Že byla rozladěná i máma jsem poznal z jejího zamručení, „Že koho nám to čerti nesou,“ a šla otevřít nenadálé návštěvě. Podle hlasu jsem poznal, že je to mámina dlouhodobá přítelkyně Vlasta, a když ji máma zavedla do obýváku, velice jsem se styděl. Samozřejmě, to na mě poznala a řekla, že ten ekzém může potkat každého, ale jí se naopak líbí, že mě vidí v kalhotkách a punčocháčích a kdybych byl její syn, tak by mi je dávala také a ne jenom, když jsem nemocný a máma po ní jen střelila očima.
Přišla za mamkou pro jakési recepty a ukázat jí, jaké to hadříky koupila dceři k Vánocům. Když ty recepty máma vyhledala, chvíli se ještě bavily o tom, co všechno budou potřebovat a stěžovala si Vlastě, že to moje stonání a ošetřování jí udělalo škrt přes rozpočet, protože si plánovala, kolik že udělá doma práce. Hned jsem jí ubezpečil, že jí v tom úklidu pomohu, protože mé oblečení je holčící a tedy jako holka na ten úklid budeme dvě. Máma se zasmála a řekla, „Tak tě, Pavlínko, beru za slovo a hned jak se uzdravíš, začneme s úklidem.“ Pro změnu zase kroutila hlavou Vlasta, ještě vypila kávu, kterou ji máma nabídla aby v zápětí odešla.
Jen jsme se usadili, zazvonil zvonek znovu a opět šla máma otevřít příchozí návštěvě. Podle hlasu jsem nepoznal, kdo to přišel, ale že je to ženský hlas jsem poznal. „Máš tu návštěvu, zavolala máma a vzápětí vstoupila do pokoje má spolužačka Věra. Čekal bych kohokoliv, ale ji určitě ne, protože jsem věděl, že je víc na holky, než na kluky a i přes ten stud, jak jsem byl doma oblečený jsem se divil. Samozřejmě stejně překvapená byla i Věra. Dívala se na mě jako na zjevení, a máma se na mě v pozadí usmála a její výraz mi říkal: „Máš cos chtěl, tak se nediv.“ Zato tuhle mou proměnu Věra velice těžce přijímala a já si povšiml, že má na sobě stejné punčocháče jako já a tak jsem jí to pověděl. „Její reakce byla naprosto odzbrojující. „Ale já jsem přece holka.“ „No vidíš, a já je mít proto nemohu jen proto, že jsem kluk?“ zeptal jsem se, a zase to její odzbrojující: „Já jsem ještě kluka v punčocháčích ještě neviděla.“ Replikoval jsem: „Tak ho nyní vidíš.“
[block:ad=90]
A máma slyšela, raději se ujala role hostitelky a zeptala se Věry, zdali nechce čaj a když přikývla, odešla do kuchyně jej připravit. Mezitím jsem si posadil Věru do křesílka, kde před tím seděla máma a ona se stále na mě nevěřícně dívala, aby po chvilce potichu vydechla: „A kalhotky máš také – růžové.“ „To mám. A jaké kalhotky máš ty? Také růžové?“ Přikývla a já jsem jí položil ruku na koleno a nevím, co mě to napadlo, zeptal jsem se jí, zdali se mohu přesvědčit. A když proti své vůli přikývla, poodhrnul jsem jí sukni a podíval se. Měla růžové kalhotky. Sukni jsem ji stáhl právě zavčas, protože se máma vrátila z kuchyně s Věřiným čajem.
To již sáhla do kabelky a podávala mi jakési papíry s tím, že mi je posílá naše třídní profesorka a že jsou to příklady, které mám vypracovat, protože jsou to ty stejné, jako písemka, kterou měli v pátek. „Ale přišla jsem za tebou, protože bych potřebovala, abys přišel k nám, a pomohl mi zprovoznit počítač, který jsem dostala k vánocům už nyní.“
„To k tobě přijít mohu, ale jak vidíš, v pondělí jdu na kontrolu k paní doktorce a až pak uvidím, jestli mě pustí do školy, ale to je práce na celé dopoledne, možná že až do odpoledne, zvláště pokud jej máš ještě nevybalený, a to vidím, připadala by v úvahu příští sobota.“
„Ano, ještě je krabicích,“ přisvědčila, ale nevěděla jsem, jak moc jsi nemocný.“
„Nemocný moc není, ale spíše nemohoucí,“ přisadila si máma a dodala, „protože jsem jej až do nynějška mazala pudrem, proto dostal ty punčocháče,“ vysvětlovala
Nevím proč jí také neřekla že z jakého důvodu mi dala na tu plenu i kalhotky. Zato Věra už to ustála a řekla jí, že to zprvu nemohla vydýchat, ale že se jí moc v tom oblečení líbím a že určitě si tedy do tělocviku vezmu punčocháče na místo tepláků, jak to kvůli tomu výpadku topení v tělocvičně navrhla naše paní profesorka. „Punčocháče holky a kluci, pokud punčocháče nechtějí – ty tepláky.“
Pro změnu byla na větvi máma a já si vzpomněl, že jsem jí neřekl, že má jít v pondělí večer na třídní schůzku. „To mi tedy říkáš brzy,“ řekla sarkasticky, „ale samozřejmě tam půjdu, abych se dověděla, co mě ještě čeká.“
Jak Věra dopila čaj, odešla a máma po jejím odchodu mi řekla: Tak Pavlínko, jak se tak dívám, tak to s tebou nebude lehké, ale ten úklid máš jistý.“
Pondělí. Když jsem přišel v pondělí na kontrolu, paní doktorka, když mě spatřila v punčocháčích a kalhotkách pokývala hlavou a řekla, že se jí tak líbím a že nepochybuje, že se to líbí i mě. Zrudnul jsem a cosi jsem zakoktal. „Vidíš, že mám pravdu, ale teď si stáhni punčocháče a kalhotky a podíváme se na to. Lehni si na lehátko,“ přikázala. „Je vidět, že tě mamka dobře ošetřovala, ten pudr již nepotřebuješ a budeš se mazat tímhle krémem a přijdeš, jen kdyby se to nezlepšilo, do soboty by se ti ten ekzém měl ztratit a od zítřka můžeš do školy, ale budeš chodit v kalhotkách a nyní v zimě v bavlněných punčocháčích – žádný silon.“
Večer mi pak máma podala malý balíček, jež jsem zvědavě otevřel. Byly v něm červené saténové kalhotky, ne nepodobné trenkám a matka podotkla, že je sháněla pro mě do tělocviku.
Úterý a další dny do konce týdne prošly bez velkého vzruchu, pominuli tělocvik. K mému velkému údivu v punčocháčích byl i jeden spolužák. Po jeho hodině se ke mně přitočila Věra a řekla mi, že byla napjatá, jestli skutečně přijdu do školy v punčocháčích. A k dovršení všeho mi předevšemi vlepila pusu.
Doma mě samozřejmě čekal úklid s mámou a ona toho využila, a ku podivu, jsme měli byt do soboty v pořádku. „Tak co, Pavlínko, jak se ti líbí holčičí povinnosti?“ zeptala se. Raději jsem neodpověděl. „Tak abys věděla, tak jsem ti za odměnu nachystala oblečení, protože ekzém je pryč a prádlo můžeme prát. Ale tak jednoduché to tak zase mít nebudeš, tu jsou další holčičí povinnosti, které tě čekají.“
Sobota. Za ten týden nošení holčičího jsem si trochu zvykl, přesto, když jsem si oblékal kalhotky a punčocháče se to v nich jaksi projevilo a byl jsem rád, že máma byla kuchyni než jsem se dooblékl úplně. Asi po hodce jsem stál před dveřmi Věřina bytu. Chvilku trvalo, než mi otevřela, ale když stála ve dveřích, byla spíše neoblečená, než oblečená. Totiž, měla na sobě punčocháče a domácí šaty do poloviny stehen a moc se mi líbila. Díval jsem se po ní a Věra zrudla až po kořínky vlasů.
Vyzul jsem se v předsíni a následoval ji do jejího pokoje. V jednom rohu ležely krabice s počítačem a já jsem hledal a odhadoval místo, kam jej chce poskládat. Měla již připravený stolek naproti pohovce a já se dal neprodleně do práce, ale nedalo mi to, abych se nezeptal, kde má rodiče. „Naši se rozvedly a máma odejela na víkend k babičce aby jí pomohla s úklidem, jsme doma samy, jestli ti to nevadí,“ řekla s jakýmsi podtónem v hlase. „Nevadí,“ pravil jsem a připravoval se na dlouhou instalaci programů, ale v prodejně již všechno nachystali, takže skutečně stačilo jen komponenty navzájem propojit.
Jak jsem cvičil s krabicemi, cítil jsem, jak se ve vyhřátém bytě potím. Nejraději bych se svlékl jako Věra, ale jaksi jsem to pokládal za nevhodné, proto mě překvapilo, když mi navrhla abych si svlékl kalhoty, protože předpokládá, že mám jako ona punčocháče. Pro změnu jsem zrudnul já. „Máš,“ konstatovala, „tak dolů s nimi, já ti ho nekousnu, byla bych sama proti sobě, tak se neboj.“
Poslechl jsem si a stáhl si kalhoty a rázem jsem byl jako ona s tím rozdílem, že má košile byla ještě kratší. A byl jsem také rád, že jsem si vzal přiléhavé kalhotky, protože přece jen trochu „usměrňovaly“ vzpouzejícího se peníska. Samozřejmě, že tohle nemohlo ujít pozornosti Věry. A tak jsem raději pustil do zapojování jednotlivých kabelů a propojení a Věra mi byla k ruce. Hned jsem byl pod stolem a hned na něm a vždy mě málem udělalo, když se Věra ke mně přitiskla. Ty doteky byly elektrizující a penísek slintal čím dál tím víc, ale také já jsem si povšimnul z poza stolu, že se na Věřiných kalhotkách objevila temnější skvrna, ale neodpustil jsem si poznámku, že má opět růžové kalhotky jako minulou neděli, stejně jako já. „Já tu barvu miluji,“ řekla a mám jich většinu. „No, já si moc vybírat nemohu, protože tyhle a ještě jiné mi dala moje máma.“
Na její nechápavý pohled jsem jí pověděl, jak to se mnou bylo. Krátce se zasmála. „To je moc dobře, že jsi byl nemocný, alespoň jsem poznala kluka, který je jak holka a nosí holčičí.“
Dodal jsem si odvahy a zeptal se jí, jak to s ní je, ale nepřestal jsem zkoušet jednotlivé komponenty. „Víš, já mám skutečně holky raději, ale když jsem tě minule viděla, tak jsem si řekla, že jsi nějaký jiný a docela mě dorazilo, že tě tvá máma oslovuje jako holku. Neumím to popsat, ale jsem ráda, že jsi takový jaký či vlastně jaká jsi,“ a jak jsem seděl u počítače, dala mi pusu.
Přezkoušel a vyzkoušel jsem všechny komponenty jak jsou zapojeny a programy a zatím šlapaly jak hodinky, „švýcarské“, podotkl jsem. „Ještě e-mail a internet a bude posekáno,“ řekl jsem, „a budu moci jít domů.“ Věra se po mě podívala jak to myslím a usmála se. Několik klinknutí a poštovní klient fungoval. Internet – nastavení domovské stránky a konečně hotovo a posadil jsem Věru za comp, aby si všechno sama vyzkoušela. Posadil jsem se vedle ní a naše nohy se dotkly, zkusil jsem uhnout, ale poznal jsem, že Věra nechce o mém úhybném manévru ani vědět a podívala se po mě.
Pustila si web a hned si pustila jedny erotické stránky a vyhledala lesbické povídky. „Když já tak ráda,“ řekla a já se do jedné z nich začetl s ní. Po chvíli jsem si všiml, že si svou tlapkou zajela do klína a oči měla vpité na obrazovce. Nedalo mi to a já jsem její tlapku následoval.
„Tak to dělej alespoň pořádně,“ hartusila. „Copak můžu? Máš na sobě punčocháče a ještě kalhotky,“ hájil jsem se. Na to bezeslova povstala od počítačce, vzala mě za ruku abych ji následoval a stáhla mě punčocháče i s kalhotkami. Byl jsem dočista konsternován. „Na co čekáš? To si mám s nimi také posloužit sama?“ Tak jsem je jí je stáhla také. Podívali jsme se po sobě. Mě penísek stál jako lodní stožár z holé lodní paluby a ona byla také skutečně holá jako miminko. Zasmáli jsme se a Věra prohlásila, že nám to neskutečně dlouho trvalo a že jsem se choval jako holka a ne jak nedržený kluk. „Ale teď se starej,“ přikázala a znovu se začetla do stránek. Na prstech jsem cítil jak vlhne čím dál tím víc a ke konci povídky jí projížděly křeče. Odvedl jsem ji na pohovku a místo prstů jsem použil jazyk, jak bylo v té povídce. V puse jsem měl její poštěváček, jež jsem žmoulal mezi rty a najednou se Věra prohnula měl jsem na jazyku chuť jejích šťáviček. Na chvíli se ztišila a pak mi pověděla, že vždy po tomhle si vezme roberka. Nyní by si ráda vyzkoušela toho mého. Položila si mě na záda a nasedla na mě a já jsem si vzal do dlaní její ztuhlé bradavky. Na oba bylo těchto zážitků moc a po malé chvíli Věra vybuchla v jeden velký orgasmus a mě dalo moc přemáhání abych nevybuchl s ní a tak jsem na poslední chvíli z ní vyklouzl. Ještě chvíli jsme leželi a já si pojednou uvědomil, že čas běží velmi rychle a že budu muset domů Věře se moc nechtělo mě pustit, ale uznala mé argumenty, že bychom to neměli přehnat.
Domů jsem se vrátil pozdě odpoledne a máma se na mě dlouze zadívala a já jsem poznal, že by se na něco chtěla zeptat. Když se ptala, trochu se zakoktala: „Milovali jste se s Věrou viď?“ a chtěla ještě něco dodat, když zazvonil telefon, Máma jej vzala a já jsem v hlasitém odposlechu poznal Věru. „Je Pavla, tedy Pavel doma?“ „Je, co potřebuješ?“ Přestal mě jít mail a potřebovala bych aby mi to dala zítra do pořádku.“ „Dobře, já jí to vyřídím a zítra ti ji pošlu,“ a zavěsila.
Mě naprosto položilo, či posadilo na větev, že s ní mluví o mě jako holce a dorazila mě slovy, že tedy mi bude muset na zítřek muset nachystat nějakou krajkovou soupravu a ne jen obyčejné kalhotky…
