Zase jsme si delší době s Pavlem domluvili prodloužený víkend, protože on to má jednodušší než já, která má s dovolenou v zaměstnání problémy. Docela jsem se těšila, protože ten minulý víkend byl podařený a ráda na něj vzpomínám, přesto, že mé dosavadní zkušenosti s muži mě varovaly abych si s nimi něco začínala. Ale něčím mě přitahoval a já jsem to nedokázala definovat a to mne dosti iritovalo. Byl jakýsi jiný. Jiný? Ale jak to říci? Někdy mi připadalo, že na chatu, kde se setkáváme, hovořím se ženou, ale on je muž. A jak jsem pochopila z jeho písmenek, rád nosí dámské kalhotky, ale stydí se mi to říci. Je pravda, že jsem z tohoto poznání byla na větvi, ale po čase jsem to vydýchala, i když jsem si všimla, že kalhotky, které měl na sobě minule, připomínaly spíše slipy. Ale nechám tyto úvahy na jindy, protože jsem se rozhodla ho pořádně překvapit tím, že jsem si do přichystané tašky přibalila několikatery kalhotky navíc, určené vlastně pro Pavla a byly to kalhotky a nejen kalhotky ty slipy připomínající.
Konečně čtvrtek odpoledne a vykukuji z poza okna, kdy spatřím známé auto, tu jeho starou škodovku. Netrvalo dlouho a skutečně projel pod mými okny a zastavil naproti. To jsem si vzala svou kabelu se svými proprietami a zabouchla za sebou symbolicky dveře, kam jsem chtěla vrátit v neděli večer.
Kam pojedeme? zeptala jsem se po nezbytné puse na přivítanou. Nevím! zněla jeho lakonická odpověď, to necháme na rozhodnutí někomu jinému. Někomu jinému? zeptala jsem se nedůvěřivě, a na kom, prosím tě? Podívej, se támhle, a ukázal na poletující hejno holubů. Jak to myslíš? zeptala jsem se znovu, protože jsem se spoléhala na to, že něco vymyslel. Pojedeme prostě tam, kam poletí oni. Moc se mi to nezdálo, ale nechala jsem to na něm. Náhle se ozvala rána a hejno holubů se zdvihlo k obloze a zamířilo kamsi za naše městečko. V tom Pavel nastartoval a vydal se silnicí ven za letícími holuby.
[block:ad=89]
Již jsem pochopila, že to myslí vážně s tou cestou nevím kam, ale kupodivu mě to nijak nezrušovalo a na místo toho jsem mu položila ruku na nohu, kterou měl v šortkách a nenápadně se dívala, co má pod nimi oblečené. Jak jsem předpokládala, měl zase ty kalhotky jako minule a já jsem se usmála nad mou myšlenkou, že mu dám svoje filajové kalhotky. Podle jeho slov, trpí na tu barvu a mne se konec konců také líbí, proto jsem si je koupila.
Jeli jsme již nějakou dobu a semleli jsme kde co, když jsme uviděli poutač k jakémusi přírodnímu koupališti u kterého byl penzion. Pavel k němu zamířil a já jsem se na něj tázavě podívala. Jano, přece někde musíme přespat, nemyslíš? Když se nám tu bude líbit, tak tu zůstaneme, a když ne, tak pojedeme někam jinam. Souhlasíš? Souhlasila jsem, co mi jiného zbývalo? Takovou jízdu do neznáma jsem ještě neabsolvovala, ale Pavel si z toho nic nedělal. Vystoupili jsme z auta a šli se zeptat na případné ubytování. Majitelka onoho penzionu si nás přeměřila zkoumavým pohledem a řekla, že má jeden jednolůžkový pokoj volný, a že když se s ním spokojíme, že jej můžeme mít, a že na jak dlouho. Pavel pravil , že to ještě uvidíme a že záleží na tom, jak ten pokoj vypadá, když budeme spokojení, že tu zůstaneme do neděle. Na to nás majitelka zavedla do poschodí, kde se v rohu nalézal onen pokoj. Příslušenství bylo společné na poschodí a bylo hned naproti našemu pokoji. Pavel se na mne podíval, zda-li jsem s pokojem srozuměna a pokývala jsem hlavou, že bychom to mohli brát. Pak na recepci Pavel zaplatil pokoj a šli k autu pro naše zavazadla. Paní hostinská se zeptala, zdali budeme chtít večeři. Samozřejmě, že ji budeme chtít a snídaně k tomu, přisvědčil Pavel.
Do večeře byla spousta času a po rozbalení našich propriet jsme se rozhodli, že se půjdeme ještě projít. Otoč se, přikázala jsem Pavlovi. Proč? opáčil. Pro slepičí kvoč. Jestli mě nechceš naštvat, tak se otoč! Pokrčil rameny ale uposlechl mne. V ten okamžik jsem si stáhla kalhotky a uklidila je do pelesti lůžka, ale pozdě jsem si uvědomila, že Pavel všechno pozoroval v zrcadle pověšeném na zdi. Ale nešť, pomyslela jsem si, přišel jsi o překvapení.
Když jsme vyšli z hotýlku, Pavel si přehodil přes rameno deku v tašcec a vzali jsme se za ruce, ale přece jen čas od času mne pohladil po zadečku jako by se chtěl přesvědčovat, že v tom zrcadle viděl dobře, že jsem si sundala kalhotky, a pomalu šli jakousi lesní cestou k rybníčku, jež tu zastupoval koupaliště. Potkávali jsme lidi, jak se vracejí zpět domů. Nad rybníkem jsme si našli místečko skryté před zraky návštěvníků a tam jsme rozprostřeli deku. Usadili jsme na ni a já jsem si dávala pozor, abych si nepokrčila šaty.
Usmál se na mne a vzal mně do náruče a dal mi pusu. Dlouhou, až se se mnou zamotal svět a s ním, myslím rovněž, protože si mne položil na ruku a znovu políbil. Uvědomila jsem si, že jsme vlastně mlčeli a jen dotyky rukou si sdělovali své dojmy a touhy.
[block:ad=90]
Tak jak se ti líbí výlet do neznáma? zeptal se. Zatím jsi mi kromě dvou pus nic nepředvedl, řekla jsem. Myslíš? odpověděl otázkou a já jsem se rázem věděla, že Pavel o mé malé lsti dobře ví a jako důkaz jsem pocítila jeho bloudivou ruku na noze, jak se sune stále výš k mému pokladu a cítila jsem, jak proti své vůli vlhnu čím dál tím víc.
Nevím proč, ale cítím se jako na svém prvním rande, řekl, ale to již začal prsty laskat mou lasturku a otevírat ji aby se dostal k její perličce. Umožnila jsem mu to tím, že jsem trochu roztáhla nohy. Podívala jsem kolem sebe, ale nikdo vůkol nebyl a tak jsem mu řekla, že mu dovolím aby mi dal tu pusu i na spodní rtíky. Nemeškal a hned se přisál jako motýl na květ plný medu a mnou projelo cosi, co jsem sice očekávala, ale nebylo to tak intenzivní. Stačil ale okamžik, chvilka, a ta pusa, kterou mi dal způsobila, že mnou projela křeč a já se prohnula jako luk a za okamžik nastalo jakési uvolnění, jaké jsem prožívala před hodně dlouhou dobou, neberu-li v úvahu náš víkend ve srubu. Nikdy bych nevěřila, že něco podobného prožijí i po druhé.
Pavel se potřeboval nadechnout a chtěl se vrátit zpět, odkud sál svůj nektar, ale to jsem si uvědomila, že se musíme vrátit k objednané večeři. Trochu zklamaně mne uposlechl přes mé ubezpečení, že máme na tuhle činnost celou noc. Máš pravdu, kdo ví, komu bychom dělali divadlo, když tohle představení je jen pro nás, řekl a vstal a vytřepal přikrývku. Na večeři jsme se vrátili právě včas a po ní jsme si sedli na terasu ke stolku a vychutnali si sklenici piva a Pavel se neustále přesvědčoval, že jsem si na dnešní večer nevzala odložené kalhotky a stále jsem cítila jeho ruku v klíně. Hned jsem se své myšlence usmála. Na jeho otázku, čemu se směji, jsem mu to pověděla. Usmál se také a řekl: Divíš se mi? zase se na mne podíval a vážně řekl, že se mi nediví, že ty hradby, které jsme měla a mám dosud postavené, se jen trochu zmenšily a že neustále čekám, kdy se mi zase zhroutí svět. Málem jsem se rozplakala poznáním, že jsem husa a nedokáži si vychutnat tyto chvilky. Poznal to na mne a pohladil mne po tváři a zase mi dal pusu a pověděl, že to nemám řešit, protože to nejde zlomit přes koleno a že máme využít chvilky, kdy jsme spolu. Uznala jsem, že má pravdu, ale ty bariéry byly velké, moc velké a já jsem cítila, že bych mohla provést nějakou hloupost a tak jsem raději vzala Pavla za ruku a nasměrovala jsem si ho do klína. Pochopil a znovu se laskal s lasturkou a já jsem se silou vůle poddala jeho dotekům. Dopili jsme své pivko a vydali se nahoru do pokoje.
Náhle ze mne jakoby spadly zábrany a já jsem si přetáhla šaty přes hlavu a zůstala před ním stát nahá. S úžasem se na mne podíval a pomalu si stáhl šortky, a i on byl pojednou jen v kalhotkách ty slipy napodobující. Zatelilo se mi srdíčko očekáváním, že přišla má dlouho očekávaná chvíle. Pavlíku, ale napřed půjdeme pod sprchu, protože jsme za celý den jaksi ulepení. Zase mne poslechl jako malý kluk a vykoukl ze dveří, je-li chodba prázdná. Vzala jsem ze svých zásob dvě delší trička a dvoje kalhotky a společně jsme vklouzli do koupelny a já jsem si vzpomněla na tu velikou vanu ve srubu. Ale i tato sprcha měla své kouzlo. V rychlosti jsme se osprchovali a já jsem užaslému Pavlovi s úsměvem podala jedny kalhotky druhé jsem si natáhla. To stejné jako automat udělal on a pak jsme se vrátili na pokoj. Podívala jsem se zrcadla, jako bych tam chtěla najít odpověď co mi přinese budoucnost. Pavel mezitím odhrnul přikrývku a z pelesti vykoukly mnou odložené kalhotky. Zase usmál, vzal je do ruky a zeptal se mne, kam je má uložit, neboje nechat jako nějakou zástavu na místě. Nevím, co mě to napadlo, ale pověděla jsem u, aby je nechal v nohách a vklouzla jsem na lůžko a v zápětí mě Pavel následoval. Trika se nám vyhrnuly a tak jsme si je navzájem svlékli a následovaly je samozřejmě i kalhotky, jež jsme si v koupelně před tím oblékli a pojednou jsme cítili svá těla, jak se tiskneme hladově a nedočkavě k sobě. Pavel věděl, že se ráda mazlím, ale čas, jež uplynul od našeho posledního setkání byl pro mne příliš dlouhý a já jsem toužila po tom, cítit jej v sobě. Přesto ale jeho ruce zase bloudily po těle, laskaly se s ňadry a bradavkami, zajeli k bokům, k podbřišku a celoval mé tělo, až konečně si našel cestu k jeskyňce, která byla již hodně otevřená. Jeho prsty si našly to správné místečko v mé štěrbince a současně se laskal s perličkou, která vystoupila ze závojů. Má touha se zvyšovala s každým jeho dotykem a když jsem na noze cítila jeho penis, zatočil se se mnou svět a překulila se na něj a osedlala si ho jako koníčka a hned jsme spolu odjeli někam daleko abychom po chvíli se oba vypjali a vybuchli v orgasmu, jež uvolnil napětí, které jsem cítila. Sesula jsem se pomalu dolů do jeho náruče a prožívala znovu a znovu rozkoš, která mne zaplavovala v jakýchsi vlnách a Pavel mi pomáhal tím, že se stále laskal s mým klínem. Pomalu jsem se zklidňovala do jakéhosi uvolnění, kdy představa, že jsme byli fyzicky spojeni se naplnila do poslední litery. Z tohoto poznání se mi klížily oči a k na zádech jsem cítila jak mě lehounce škrabká po páteři a to jeho děkuji za dnešní večer, jsem slyšela jen jako odezvu něčeho, v co jsem nedoufala&
