Jak jsem se stal punčocháčema !!!
Od mládí miluji, zbožnuji… a nevím co ještě – prostě mám rád dámské punčocháče. Rád se na ně dívám, ale i je sám rád nosím. Kvůli nim jsem schopen neskutečných věcí, protože jak potkám ženu s nohama v krásných silonkách, sám pak netuším, jak a kde skončím. A v tom je i podstata mého příběhu, který ovšem také nevím, jak skončí!!!
Vše se přihodilo krátce po svatbě s mou ženou, která o mé vášni ví, ale takový vývoj a především konec asi nečekala. Jel jsem jako obvykle do práce, když v tom jsem jí uviděl oknem autobusu jít po chodníku. Krásou těch nohou jsem byl přímo fascinován a ihned na nejbližší stanici jsem vystoupil a šel jí naproti. A opravdu, během chvilky jsem jí viděl přicházet. Tak nádherné nohy v silonkách jsem nikdy neviděl. A zrovna když jsme se měli minout – majitelka těchto krás něco upustila. Sehnul jsem se tedy a v tom dopadla na mou hlavu rána a víc nevím. Ani nevím, jak dlouho jsem byl mimo, ale probral jsem se spoután v nějaké temné místnosti a úplně nahý. Omdlel jsem i z této skutečnosti. Probudil jsem se opět, ale po mých šatech ani památky. Místnost byla už také jiná – spíše ložnice. Co mě ale ihned upoutalo, byly rozvěšené silonky po celé místnosti. Ze sledování mě vylekal ženský hlas: "za chvilku k vám přijdu a řeknu vám, co a jak s vámi hodlám podniknout".
[block:ad=89]
Během krátké chvíle opravdu vstoupila krásná, ale od pohledu zvláštní žena a ihned si sedá ke mně. "Zkoušíme vývoj nových věcí a látek a zrovna testujeme proměnu živých bytostí v neživé. Já znám tvou zálibu v silonkách a tak jsem se rozhodla, že se na určitý čas staneš právě ty luxusníma, tělovýma PUNČOCHÁČEMA! Během tvého pobytu tady jsi do svého těla dostal takové látky, že se to skutečně stane, ale nikdo přesně neví kdy. Vše má nyní v rukách tvá žena. Jakmile bude potřebovat obléknout si luxusní lesklé, tělové punčocháče a ty budeš s ní v domě, nastane přesně tato proměna a to přímo v její přítomnosti. Nesmíš jí to ovšem říct, protože by to nastalo ihned a natrvalo by ses stal silonkama, rozumíš?"
Probudil mě hluk aut a během krátké doby jsem se zorientoval, kde to vlastně jsem. Byl jsem asi 3km od svého bydliště, upraven a oblečen stejně, jako když jsem odcházel z domu. Uplynul pouze jeden den a mě se to zdálo věčnost. Čas ubíhal a na tuto příhodu jsem téměř po půl roce zapoměl. Až jednou, po příchodu z práce koukám - manželka vytahanou téměř celou garderobu a hned povídá: "Na víkend nebudu doma. Firma pořádá oceňování zaměstnanců a ke mně se donesla zpráva, že budu mezi nejlepšími. Představ si, máme to v Karlových Varech v nějakým luxusním hotelu. Samozřejmě musíme být společensky oblečeni a majitel prý u žen vyžaduje k sukni tělové, lesklé punčocháče." V tom mi to došlo. Vybavil se mi ten zvláštní příběh a udělalo se mi zle. Bylo mi jasné, co bude následovat.
[block:ad=90]
Manželka tam poletovala v prádle a mě nezbylo než čekat, kdy bude potřebovat ten další kousek dámského oblečení. Koukám na šuplík s jejíma silonkama a doufám, že se nic nestane. "Zkusím se obléct jak mi to bude slušet, povídá žena a jde tedy k tomu šuplíku. Já najednou cítím ohromné brnění po celém těle, které ovšem trvá velmi krátkou dobu. Najednou úleva - nic necítím, bolest nikde a vidím sám sebe jako opravdu velmi drahé, luxusní silonky. Manželka bere krabičku do rukou a vyndavá její obsah – nádhera! Pomalu a s ohromným citem si je (vlastně mě) začíná natahovat na své dokonale oholené nohy. Opatrně je natahuje na celé tělo a obouvá se do hezkých lodiček. Teprve nyní zjištuje, že tu nejsem. Pouze nachází vedle krabičky od silonek mou pracovní tašku. Běhá po bytě, já jí těsně obepínám. Je to úžasné a okouzlující. V kuchyni se zničehonic objevuje vzkaz psaný mou rukou: "musel jsem na rychlo odejít. Ozvu se. T."
Slohová a pravopisná korekce administrací.
