Tudum tudum tudum tu dum tu dum tudum, kola vlaku si tichounce broukají humoresku a já se koukám skrz okno do nikam. Přemýšlím a sním. Poslední dobou bývám ve vlaku často, protože na D1 by mě nikdo nedostal. Jsou to vždycky krásné tři hodiny nicnedělání, přemýšlení a snění. A o jednom takovém snu teď budu vyprávět.
Měl jsem takhle jednou zase před cestou a jako obvykle si kupoval jízdenku přes internet, naklikal jsem IDOS, vlaková spojení odtud tam, čas a vybral místo. A právě to místo byl velký oříšek, protože na jednu stranu jsem chtěl klid a na druhou stranu jsem toužil po dobrodružství, blbé což? Nakonec zvítězila touha po akci a já si vybral jedno sedadlo ve čtyřboxu se stolkem uprostřed. Bylo tady sice nemalé riziko, že si ke mně přisedne nějaký česnekový děda či tlustá matka s vřískajícím potomkem, popřípadě nějaká divočina s hlučnou muzikou ve sluchátkách, ale na druhou stranu si mohla naproti mně přisednout i nějaká hezká, řekněme manažerka, či sličná slečna účetní, která třeba bude mít bolavé nohy od lodiček na vysokém podpatku.

Hotovo, vybráno, zaplaceno. Druhý den ráno ještě pod dojmem snu, který mi v noci prošel synapsemi, v důsledku výběru sedadla, jsem se vysprchoval, nasnídal a vyrazil na nádraží. Obsadil jsem své místo a modlil se, aby ta tři zbývající místa zůstala prázdná, dokud si nenastoupí má vysněná kráska.

Vlak se rozjel a žádný česnek, první cíl byl splněn. Tudum tudum brouká si vlak a já přemýšlím. Minuli jsme Kolín a blížili se k Pardubicím, další nervozita i očekávání, dokonce jsem se pobryndal kafem, hergot… no co s tím… sakra, zrovna teď… no, co se dá dělat, s povzdechem jsem vstal a vydal se na toaletu napravit svou chvilkovou nepozornost. Kafe je prevít, nepustí a nepustí, dávno mě již prokleli všichni klozetu chtivý spolucestující a já jsem onu místnost stále neopouštěl. Vlak mezitím zastavil ve stanici a bylo slyšet klapot dunících nohou a kufrů. Konečně jsem byl hotov, košile jakž takž čistá a vydal jsem se na své místo. Jů!!! Pic kozu do vazu, no toto? V mém čtyřboxu, napříč proti mně, se právě usazovala překrásná blondýnka, jak vystřižená z reklamy na punčošky, hergot, kdo ji asi pomohl s tím kufříkem nahoru, že jsem nebyl rychlejší…zatracený kafe, s úsměvem jsem pozdravil a usadil se na svém místě. Srdce mi bilo na poplach a můj zblblý mozek začal činit zcela předčasné závěry.
[block:ad=89]

Vlak vyjel a já šilhal na slečnu. Nasazoval jsem postupně různě laděné ksichty, něco jako, že jsem se nad něčím jó zajímavým zadumal, nebo, že mě něco jako pobavilo, občas jsem přimhouřil oko, abych dal najevo jakousi mužnou smyslnost či co, přičemž svůj tablet jsem schválně položil tak, aby slečna viděla, že se zaobírám kvalitními tématy, a nikoliv nějakými povrchními singly a vůbec jsem toho vyzkoušel moc a moc. Slečna si mě ale myslím vůbec nevšimla. Přesto jsem byl odměněn. Asi po dvaceti minutách si slečna povzdechla a natáhla nohy až k sedadlu vedle mne. Měla na nohou velmi vkusné béžové lodičky s krásně tvarovaným okrajem a štíhlým podpatkem a lehoulinké silonky tělové barvy. Na to se dalo koukat, toho se dalo dotýkat a bez ostychu i líbat, takže mi zatrnulo a honem jsem přemýšlel, co by mi tak mohlo nejlépe upadnout, tablet ne, brejle taky ne, telefon? Ok, zkusím to s telefonem. Začal jsem si šacovat sako, což mi pomohlo k beztrestnému zírání na ty dokonalé nohy až jsem se lehce zpotil, takže mi brejle sklouzly na špičku nosu a já chvíli vypadal jako pomatený profesor. Konečně jsem ho nahmatal a… zrovna v tom okamžiku se tvář mé krásné spolucestující rozzářila, zatáhla nohy, vyskočila a začala se vítat s jakýmsi příchozím. Povídali, štěbetali a bác ho. Zůstal jsem s hubou dokořán. Ten otrapa si sedl vedle mne a přes stůl se chytil s tou kráskou za ruku. No mě podrž! Telefon mi tiše vyklouzl z ruky a přistál tomu otrapovi zrovna vedle nohy. S notným vzdycháním jsem zašmátral po zemi a telefon zvedl. Hodil jsem ho na stůl k tabletu a mračil se na sebe do okna.
[block:ad=90]

Po nějaké době, ač uzavřen ve svých černých myšlenkách jsem si všiml, že si slečna opět natáhla nohy, až k mému sousedovi a lišácky se na něho tlemí. Jednu nohu zapřela o druhou a špičkou si zouvala a zase nazouvala lodičku, šup se, šup tam. To odporné chlapisko se na ní smálo a bylo móc vtipné… postřehl jsem, že mu občas sjela ruka pod stůl a hladil slečnu po noze… a zase ty debilní vtipy… vlak drncal a blížila se Olomouc. Doufám, že vypadne, přál jsem si, třeba je z Olomouce… syreček. Žel, nestalo se tak. Naopak hned za Olomoucí se slečna vyzula úplně a s úsměvem, který mi bral dech, položila tomu kreténovi svou nohu do klína. Ten se ani na chvíli nerozpakoval a začal tu nožku hladit a mnout její prstíky až mi odstávaly uši. Za chvíli mu tam položila i druhou nohu a poprvé se podívala mým směrem. Viděla však naprosto unuděného postaršího páprdu v saku, s tak otráveným výrazem, že si jistě pomyslela, no s tebou by asi byla zábava… a obrátila svou pozornost zpátky k tomu otrapovi. Ten funěl a tlačil si její nohy do svého rozkroku, hladil a masíroval, jako by byl placen od kusu. A k tomu ještě ty přiblblé rádoby vtipné poznámky. Sakra, a já to měl tak dobře vyspekulované, co bych jako říkal, jak bych se choval, něco ve stylu ležérní noblesy spojené s roztomilou skromností… mě by slova jinak plynula… než to, co tady plodí ten úchyl, a mé ruce? To je jinačí sorta, než ty jeho hrubé pařáty. Uraženě jsem si narazil na hlavu sluchátka, pustil si Mozartovo requiem a zabořil svou hlavu pod kabát. Z očí mi lehoulince sklouzly dvě horké slzy. To není fér… to vůbec není fér…

Vážení cestující, blížíme se ke stanici Ostrava – Svinov, s těmi, který zde svou jízdu končí se srdečně loučíme… Bum bác! Vyděšeně jsem sebou trhnul, juknul zpod kabátu a začal se bleskem pakovat. Musím vystoupit tady, kde na mě bude čekat auto, bylo by hodně hloupé, kdybych přejel. V tom jsem si s úžasem uvědomil, že v mém čtyřboxu žádný chlap ani žádná blondýna nesedí, ale zato přímo proti mně, se právě zvedá ze sedadla úplně jiná, tmavovlasá kráska a škádlivě si nazouvá přenádherné lodičky…. Doprdele! V tu chvíli mi došlo, že jsem asi hned za Prahou usnul a všechno se mi jen zdálo, himl, tak dlouho čekám na takovou příležitost a já to debil zaspím!! Vylít jsem z vlaku, seřval všechny okolo, včetně sloupů i pomalu jedoucích schodů a svůj kufr jsem vlekl za sebou jako praopičák praopičku. Teda takhle naštvanej na sebe, jsem snad ještě nikdy nebyl.

Konec

Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech.

Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech. Distancujeme se od skutkové podstaty příběhu - ať už je fiktivní, nebo pravdivá.

Když musíš, tak musíš
Obrázek uživatele Lord David Welldone Lord David Welldone
28.02.2020 | 3
První líznutí 4
Obrázek uživatele Lord David Welldone Lord David Welldone
10.11.2017 | zatím žádný komentář
První líznutí 3
Obrázek uživatele Lord David Welldone Lord David Welldone
19.10.2017 | zatím žádný komentář
První líznutí 2
Obrázek uživatele Lord David Welldone Lord David Welldone
29.03.2017 | zatím žádný komentář
Z červeného salónu
Obrázek uživatele Lord David Welldone Lord David Welldone
02.03.2017 | 8
První líznutí 1
Obrázek uživatele Lord David Welldone Lord David Welldone
23.02.2017 | 7
Skrytá touha na seznamce
Obrázek uživatele Lord David Welldone Lord David Welldone
07.02.2017 | 3
Tvrdý trest
Obrázek uživatele rollys4 rollys4
20.04.2012 | 11
autostop (PP poprvé)
Obrázek uživatele pavlap pavlap
16.09.2015 | 24
Brigáda
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 13
Alice
Obrázek uživatele hoselover hoselover
24.03.2015 | 12
Matka mojej expartnerky
Obrázek uživatele pantyhoser pantyhoser
03.05.2013 | 17
Sekretářka mého šéfa
Obrázek uživatele Sigaran Sigaran
13.07.2019 | 3
Filmový maratón.
Obrázek uživatele rollys4 rollys4
27.12.2021 | 6
Peťa
Obrázek uživatele Vilém Vilém
05.04.2016 | 8