Minul zhruba týden od oné pro mě tak přelomové události a já si nevěděl se sebou rady. Úplně mě ta vzpomínka spalovala. Pořád jsem cítil na jazyku chuť letní trávy z její podrážky a v očích se mi znovu a znovu promítal ten obraz, jak zvedla nohu. Ještě, že jsem měl pokoj jen sám pro sebe.

Kupodivu Jiřina teď byla, když jsme spolu začali chodit, poněkud odtažitější, usmívala se sice stejně jako dřív, ale jako by jí něco vrtalo hlavou. Dokonce si na nohy nevzala celý týden nic jiného než sportovní boty a místo sukně nosila kraťasy. Tím trochu odvedla mou pozornost od svých nohou, ale zato jsem si všiml, jak krásně tvarovaný má zadek. Holky zatrackaný, mám já tohle zapotřebí?

V pátek odpoledne, když konečně padla a studenti se rozprskli na všechny strany, bylo na internátě krásné ticho. Já domu nejel, protože home sweet home, byl dál, než má chuť tam jet. Ležel jsem ve společenské místnosti na koberci s tužkou za uchem a skládal noty. Cítil jsem se strašně osamělý. Skládání hudby nemohlo v žádném případě dostatečně ventilovat mé k prasknutí nabité emoce, i když melodie, která se mi vznášela okolo hlavy za zaznamenání rozhodně stála. V tom mě ovanul lehounký závan a vzápětí jsem ucítil vůni, kterou bych rozpoznal mezi tisíci jinými, vůni mé Jiřky. Ano, byla to ona, potichounku přiťapkala ke mně a zůstala stát nade mnou.
[block:ad=89]

„Proboha Jiřko, co tu děláš?!“ Zvolal jsem nanejvýš udiven, ale s prudkým pohnutím, „tys nejela domu?!“
„Nejela, nechce mi,“ zašeptala Jiřina, „zavolala jsem mámě z nádraží, že zůstanu přes víkend tady.“
„Kvůli mně?“ zeptal jsem se nadšeně, a začal se zvedat na kolena,
„ano, kvůli tobě, když to chceš vědět,“ řekla Jiřina medovým hlasem a rukou zastavila mé vstávání, takže jsem zůstal před ní klečet. „Ať jsem přemýšlela, jak jsem chtěla, vůbec nic mě nenapadlo, co bych tak asi mohla doma dělat, nic, vůbec nic…!“

„A tady? – Tady tě něco napadá…?“ vyhrknul jsem se zběsile tlukoucím srdcem.
„Možná,“ odpověděla a přitiskla svou nohu ke mně, hlavu mi přitáhla ke svému nahému boku, protože, jak bylo tenkrát zvykem, holky si vázaly košile na břiše do uzlu, aby přivedly do blázince pár dalších chlapců. Rukou mi čechrala vlasy. Vnímal jsem její heboučkou pokožku a nasával z plných plic čistou esenci dívčího těla. Rukama jsem jí objal kolem nohou.
[block:ad=90]

„Co píšeš?“ Zeptala se po chvíli, „písničku?“
„Jo, písničku, ale zatím jen melodii, už od minulého týdne mi jedna pořád hučí v hlavě, a tak to zkouším dostat na papír…“

„Přehraj mi ji?“ řekla autorativně a vyvinula se z mého objetí, poodešla pár kroků a sedla si na schody. Přesunul jsem se za ní a vzal kytaru do ruky. Jiřka si natáhla nohy, opřela se vzadu o ruce, zaklonila hlavu a zavřela oči. Prohlížel jsem si její tělo, vlasy, volně spadající na zem, překrásný obličej, z profilu snad ještě krásnější, prsa jako jablíčka nadzvedávající polo rozepnutou košili, propnutá záda a nahé bříško s pupíčkem, těsné kraťasy tak skvostně kopírující tvar zadečku a konečně bělostné nožky, pevná stehna a oblá lýtka i fantastické kotníčky vesele vykukující z růžových ponožek. Obutá byla zase do tenisek. Přejel jsem prsty přes struny a nedávno zrozená melodie opustila mou hlavu.

„To je krásné“, pronesla Jiřka, když dozněl poslední tón, „zahraj mi to ještě jednou“, poprosila a pokrčila jednu nohu, „a slova už nějaká máš?“
„Něco už jo, ale to si počkáš… nedám…!“

„Nebuď sketa, povídej…“ řekla koketně, přetočila se na bok a jemně do mě strčila teniskou, „když prozradíš, něco ti ukážu?“ zasmála se výmluvně, až mi zabrnělo v podhradí…
Odložil jsem kytaru, chytil ji za nohu a políbil na koleno, „neřeknu…, neřeknu i kdybys mě přivázala k posteli a mučila mě jako posledního otroka…“ zvolal jsem nadšeně s vědomím, že co se povedlo jednou, může se povést i po druhé…

Jiřka se rozesmála, vyskočila na nohy, strčila do mě oběma rukama až jsem se svalil a vyběhla ze společenské místnosti. Posbíral jsem své noty, kytaru a vydal se za ní. Přemýšlel jsem o tom, co jsem řekl, dílem jsem viděl, jak mě mučí a dílem byl na pochybách, jestli jsem to udělal dobře. Pokrčil jsem rameny a vyšel ven.

Domluvili jsme se Jiřkou, že se večer sejdeme u mě na pokoji, protože jsem měl pokoj jen sám pro sebe, a i když na intru moc lidí nezůstalo, prázdný taky úplně nebyl, a zatímco já se mohl na kluky spolehnout, že mi na pokoj nevlezou, když je požádám, u holek byla skoro jistota, že jo. Ještě před večeří jsem skočil do konzumu pro dvě plechovky višní v brandy, pivo pro noční službu, nějaké brambůrky a dvě svíčky, cestou natrhal něco lučního kvítí a mazal zpátky. V koupelně jsem strhal dvě žínky, zlomil kartáček a rozbil umyvadlo, když mi na něj spadla flaška s kolínskou. V hlavě jsem měl úplně prázdno.

Po večerce, klika cvakla a netrpělivě očekávaná návštěva vklouzla do dveří. Noční služba bezpečně zapikolovaná u televize s otevřeným lahváčem. Jiřka si prohlédla mě i mé aranžmá a uznale pokývala hlavou. Na sobě měla těsně padnoucí tričko, pod kterým se provokativně rýsovala její pevná ňadra, ty rajcovní kraťasy, růžové ponožky, v kterých chodila celý den a červené pantoflíčky na klínku, co se dřív tak záhadně ztrácely ze zamčené skříňky. V ruce držela plátěnou tašku. Já zvolil pro tuto příležitost lesklý černozlatý domácí župan s červeným drakem na zádech, dar přítele Huang Vua, v němž jsem měl pocit, že jsem Bond, James Bond. Na stole stála malá vázička s kvítím, miska s nalitou višňovou bowlí a dvě skleničky, svíčky jsem postavil tak, aby prosvěcovaly temně rudou bowli a vykreslovaly tajemné obrazy na stropě a na stěnách. Z vypůjčeného kazeťáku jsem pouštěl docela potichu barokní vokály. Inu na tohle jsem si potrpěl, ale jinak jsem vůbec nevěděl, co si počnu.

Jiřka mě bez okolků chytla za ruku a přitulila si hlavu na mou hruď mezi porozhalené klopy županu. Pohladil jsem jí po vlasech a nadechl se jejích čerstvě umytých vlasů. Moje krev jásavě zapulzovala a vrhla se k jádru věci. Snažil jsem se tomu vší silou zabránit, ale kdepak, čím víc jsem se snažil, tím víc se ten debil napřimoval až dosáhl na Jiřku, ne snad proto, že by to byl takový pašák, ale protože Jiřka byla ke mně přitisknutá celým tělem. Strašně jsem se styděl, polévalo mě horko a barva mé tváře korespondovala s červeným drakem na zádech. Zatracená příroda.

Jakmile Jiřka zjistila, že to, co do ní šťouchá je opravdu to, co si myslí, že to je, lehce zavrněla, přitiskla se ke mně ještě víc a nastavila mi pusu, přejel jsem si honem jazykem po zubech a zakousl se do jejích rtů. Zkušenosti v tom nebylo ani za mák, ale na co zkušenost, prostě jsme se líbali. Ptal jsem sám sebe, jestli už není čas sundat Jiřce tričko, ale protože jsem si nebyl jist, neodvažoval jsem se. Jiřka mi sice jezdila dlaněmi pod županem, ale taky ne dál, než dovolovalo to ležérní rozhalení. Uplynula tak chvilka či věčnost. Kupodivu můj jarabáček se uklidnil a už tak nevyskakoval. Posadili jsme se na postel, drželi se za ruce a dívali si do očí. Jiřka si přehodila nohu přes mojí a nechala si hladit heboučké stehno. Zklidněný ptáček zase zacvrlikal.

„Sundej mi botu!“ poručila náhle Jiřka a hlavou pohodila směrem k pohupujícímu se pantoflíčku, naklonil jsem se a jemně jej stáhl z nožky, podržel jsem ho v ruce a hlavou mi bleskla vzpomínka, jak jsem se nadřel, než jsem tenkrát vymyslel, jak ho dostat z té zamčené skříňky. Měl jsem strašnou chuť si k němu přivonět a políbit ho, ale netroufal jsem si. Ve chvíli, kdy jsem ho už už chtěl položit na zem, mi ho však Jiřka vzala z ruky, chvíli se na mě dívala a pak mi ho přiložila k nosu. Druhou rukou mě chytla zezadu za vlasy a zeptala se: „voní?“

„Hmmmm….“ zamumlal jsem blaženě, ale v obrovských rozpacích a po očku mrknul na Jiřku, Jiřka však vypadala docela vzrušeně, bradavky ji trčely vyzývavě z trička ven a pod jejím úsměvem, by roztál i ledoborec. Položil jsem svou rukou na její, přitiskl silněji pantoflíček na tvář a zhluboka nasával, „bože!“ Podařilo se mi ze sebe dostat mezi dvěma nádechy, „bože, to je nádhera! Jak je možné, že to tak krásně voní!“ Hlas se mi zvrtnul do takového kňouravého tónu, jako by mi vůbec nepatřil.
„Otevři pusu!“ Přikázala. Poslechl jsem. Jiřka nejdřív přejížděla pantoflíčkem mé tváře a rty, kolem dokola a pak ho pomalu nasměrovala dovnitř. Slupnul jsem ho jako malinu, protože za a) měla Jiřka malé nožky a za b) já už měl v „polykání“ jejího pantoflíčku jistou praxi, takže mi opravdu nedělalo problém ho do sebe skoro do půlky dostat. Stiskl jsem zuby a jazykem drhnul podrážku. To byla slast, kterou sotva kdo pochopí. Hladil jsem Jiřku po ruce a pomáhal jí natlačit ten pantoflíček, co nejhlouběji. Jarabáček to vnímal a bezúspěšně se snažil nadzvednout Jiřce nohu.

Vyndal jsem po chvíli pantoflíček z pusy, s rozzářenýma očima objal Jiřku kolem ramen a zuřivě ji zlíbal na tváři i na krku, strhnul jsem jí na postel a zulíbal tričko těsně přiléhající k prsům. Jiřka mi cuchala vlasy a tiše se pochechtávala. Nohy obtočila kolem mého pasu a přetočila mě na záda. Narovnala se a zůstala na mě obkročmo sedět. Hruď se mi i s břichem mocně nazdvihovala vzrušením, takže Jiřka vypadala, jako by lehce poklusávala. Díval jsem se jí do očí a zkoušel uhodnout, co má asi tak za lubem. Jiřka popadla mé ruce, položila mi je podél těla a držela, pak natáhla nohy a obě i s těmi růžovými ponožkami mi je položila na obličej….

Pokračování příště.

Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech.

Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech. Distancujeme se od skutkové podstaty příběhu - ať už je fiktivní, nebo pravdivá.

První líznutí 4
Lord David Welldone
10.11.2017 | zatím žádný komentář
První líznutí 3
Lord David Welldone
19.10.2017 | zatím žádný komentář
Ve vlaku
Lord David Welldone
14.03.2017 | 3
Z červeného salónu
Lord David Welldone
02.03.2017 | 6
První líznutí 1
Lord David Welldone
23.02.2017 | 7
Skrytá touha na seznamce
Lord David Welldone
07.02.2017 | 3
Prodavač bot
Tester
19.07.2015 | 11
Kamarádka
Nlf001
28.02.2015 | 15
Jak se ze mě stal...
nylonick
14.04.2014 | 24
V nákupním centru
footfetishista
07.07.2012 | 31
Vyjížďka na motorce (PP...
pavlap
12.10.2015 | 11
Romík a Tina začátek
verka
19.07.2016 | 11
Růžové punčocháče 2
pave
04.02.2012 | 10
Brigáda
pave
04.02.2012 | 12

Punčoška doporučuje