Tato povídka nebude typu příběhu, ale toho jaké mám štěstí, které nemá každý. Začal bych asi tím, že jsem podle mě normální kluk, i když jsem celkem dost žádaný. Nožky se mi líbí už od sedmé třídy, kdy jsme pracovali na pozemku. Po práci si kamaradka sundala černé balerínky, ze kterých se linul zápach, kteremu jsem neodolal. A muj pěšák také ne. Tento přiběh je o mé kamarádce, se kterou se stýkam už od základní školy. Poštěstilo se mi tím, že jsme se spolu vypravili i na střední školu. Byla to brunetka, asi stošedesát centimetrů vysoká. Nosila silonky snad pořád...