Stále jsem měl oči zavázané slyšel jsem zase utajovaný smích a Iva se mne zeptala z které její ruky kalhotky chci. Pravil jsem, že když jsem po nich šmátral pravou rukou, že si pro změnu vezmu tentokrát kalhotky z její levé ruky. Čekal jsem od Ivy další kulišárnu, ale skutečnost předčila očekávání. „Na, tu máš,“ a dala mi je do ruky.
Strhl jsem šátek z očí a díval se nevěřícně na kus dámského prádla z poloviny dvacátých let minulého století. „Toto si mám obléci?“ ptal jsem se nevěřícně. „Samozřejmě,“ odvětila se sladkým úsměvem, jedině že bys vzal za vděk těmito a podávala mi Šárčiny kalhotky. Podíval jsem se na Šárku a přímo bytostně jsem cítil její přání: „Prosím tě, vezmi si je.“ Blesklo mi hlavou, že ji nemohu zklamat a tím, že si je vezmu překazím Ivě její další plány, natáhl jsem ruku a vzal si ty kalhotky a hned si oblékl a ty své jsem podal Šárce.
[block:ad=89]
Iva navrhla, že nyní budeme hrát kanastu tak, že ta dvojice jež vyhraje dostane část svého oblečení zpět. Nebyli jsme proti, jen jsem navrhl, že bychom si k té nové hře mohli otevřít další láhev frankovky, které byly ve spíži dostatečné zásoby, které zřejmě schraňoval její strýc na Silvestra.
Když jsem se podíval na hodinky, do půlnoci nechybělo mnoho, tak rychle nám čas uběhl v našich radovánkách a prohlásil jsem, že se jdu vysprchovat. Lenka okamžitě pověděla, že půjde se mnou a Iva se Šárkou se podívaly po sobě jakoby se chtěly ubezpečit, jaké že máme s Lenkou divné móresy a řekly, když je to tak že půjdeme všichni. „Dobře, alespoň mi, Lenko, vydrbeš záda.“
Ještě jsem se stavil do pokoje pro pyžamo a vešel do koupelny vzápětí následován holkami. Když jsem si chtěl obléci pyžamo, Iva mne zarazila podávala mi noční košilku se slovy, že když ji Lenka s tím mým poholčičením předběhla a když jsem si vzal Šárčiny kalhotky, byla moc ráda, kdyby mohla přispět k mé feminizaci alespoň svou noční košilkou.
„Dobře, Ivy, ale chci za to od tebe dvě pěkné pusinky. Jednu na naše usmíření a druhou na dobrou noc,“ řekl jsem a hned jsem si ji vzal do náruče. Jak jsem Ivu držel v náruči, cítil jsem pod rukou jak jí stouply chloupky na zádech a nebylo to zimou. Pomyslel jsem si, že to s jejími čtyřmi procenty nebude tak žhavé, ale že je určitě bi. Francouzáček, jenž jsem od ní dostal mne přivedl k tomu, že pinďour byl opět v pozoru a Iva se ke mně přitiskla ještě úžeji.
Když to uviděla Lenka, pravila, že chce také pusinku na dobrou noc a znovu dodala, že Šárka ji teď nepotřebuje, protože na pusinkování se mnou má celou noc. My jsme ty první pusy s Ivou spojili hned v jednu jedinou. Pak přišla na řadu Lenka a pošeptala mi do ucha, že až přijedeme v neděli domů, že si to vybere i s úroky.
Když mě Iva natáhla noční košilku, Šárka to již nevydržela a prohlásila, že v kartách mne vyhrála ona a že nevidí důvod, proč by se o mne měla dělit, vzala mne za ruku a odvedla do našeho pokoje. Tam jsme vklouzli pod přikrývku. Vzal jsem si Šárku do náruče a řekl jsem jí, že konečně chci pusinky na dobrou noc od ní, a já oplátkou dám pusu také na její spodní rtíky. Než se mohla rozmyslet, přetočil jsem se a jazykem jsem hledal to správné místečko. Šárka voněla šamponem i tou krásnou vůní ženskosti, kterou mám tak rád. Samičí pud přiměl Šárku aby roztáhla nohy a hned jsem se proměnil v motýla, který saje na svém medovém kvítku tak dlouho až květ mu vydá svou dávku nektaru.
„Mě košilka překáží, tobě ne?“ zeptala se. Samozřejmě že jsem byl pro je svléknout a při té příležitosti jsem si ji vzal na koníčka, abych si uvolnil ruce mohl se laskat s jejími ňadry a bradavkami trčící do prostoru jako majáky navigující kdesi poletujícího Amorka. Když jsem cítil, že naše rozkoš dosahuje vrcholu, chtěl jsem ze Šárky vyklouznout. „Neboj, vždyť jsem ti odpoledne přece řekla, že beru antipilule, tak ať tě ani nenapadne ho vytahovat. Chci od tebe plnou dávku do sebe.“ Nemusela mě dlouho pobízet a za okamžik jsme vybuchli oba.. Pak Šárka ze mne sklouzla, znovu se uvelebila v náručí a spokojeně jsme usnuli.
Ráno jsme se probudili do krásného slunečního rána, jaké je jen na horách. Když jsme se oblékali, požádal jsem Šárku aby mi dala své kalhotky, že já ji dám oplátkou zase své. Na chvilenku se zarazila ale hned mi podala své bílé kalhotky lemované krajkou a já ji podal své, které jsem dostal od Lenky. Vyžandal jsem si od ní i košilku se slovy, že když mne vyhrála v kartách, tak ať se o mne stará. Usmála se a dala mi pusu. Natáhli jsme si punčocháče, a já jsem dal Šárce svou náhradní flanelku a šli do kuchyně nachystat pro všechny snídani. V kuchyni se po mne Šárka dívala a poznal jsem, že mi chce něco říci či se chce na něco zeptat. „Co chceš vědět, Šari,“ povzbudil jsem ji. „Chtěla jsem se zeptat,“ a dál se nedostala protože do kuchyně přišla Lenka následovaná Ivou, obě ještě v nočních košilkách. Iva vykulila oči a koktavě se zeptala: „Proboha co tu děláte a proč jste jen punčocháčích?“ Děláme se Šárkou pro všechny snídani a kdybychom si vzali kombinézy, tak se v nich uvaříme a vzít si domácí kalhoty přece nestojí na tu chvíli, co tu ještě budeme, zato. Vy dvě se hleďte obléci, abychom vypadli ven a něco udělali pro své zdraví, třeba tak, že pojedeme dolů do městečka pro nějakou tu flašku, protože nemůžeme tvému strýci vypít všechny zásoby, které tu měl nachystány.“ „Bráško, tak se nerozčiluj, hned jsme zpátky,“ řekla Lenka a dala mi pusu na dobrý den a Iva nezůstala pozadu a kdybych měl kafé, tak mi asi zhořklo v puse, jak se Šárka mračila.
[block:ad=90]
Když jsme konečně vyjeli z domu, sluníčko již bylo na obloze a rozjeli jsme do městečka, kde jsme nakoupili potřebné, včetně pitiva, a protože již bylo poledne, zastavili jsme se na oběd. Cesta zpět byla neuvěřitelně dlouhá, protože na těch několika kilometrech bylo několik hospod a pensionů a v každém měla Iva někoho známého, kterému nás představovala. Musím za svou osobu říci, že to byla pro mne dosti objevná cesta, neb jsem se setkal i s několika pěknými holčinami a Šárka měla snahu mne od nich držet co nejdál abych nepodlehl pokušení. V každém šenku jsme dostali cosi nealko na pití a to způsobilo, že zastávka v následující hospodě byla nutná. Konečně jsme dostali na chalupu, kde uložili zásoby na večer a se vrátili jsme do zasněžené přírody oddávat se zimním radovánkám. Únava z nedostatečného spánku udělala své a tak jsme se západem slunce vrátili do chalupy. Tam Iva jako hlavní organizátorka tohoto podujatí navrhla, že po odpočinku a večeři můžeme provozovat jinou rozkošnou hru jako například „Vadí-nevadí“, či „Flašku“, proti níž Šárka vehementně protestovala a nic nedala na Iviny argumenty, že by také, i třeba pomocí náhod, ze mě něco chtěla mít. Na můj dotaz cože si pod tím představuje, jen pokrčila rameny. Nakonec zůstalo u staré dobré kanasty jaksi spojené s tím vadí-nevadí, což mělo za následek že jsem se zařekl, že tuto karetní hru již hodně dlouho nechci hrát. Přesto čas utekl a stejně se vyprázdnily dvě lahve šampáňa, které stačily na to, že holky měly rozkošnou špičku. Když Lenka nakonec prohlásila, že ji hrát karty nebaví a protože již je vlastně svlečená, nevidí důvod proč se odebrat do postele. Když však dodala, že letiště v našem pokoji je vlastně dosti velké na to, abychom se na něm směstnali všichni, Iva s jejím návrhem bouřlivě souhlasila a že si napřed zopakujeme naše včerejší sprchové radovánky.
Uvědomil jsem si, že bude nejlepší, když zaujmu spíše neutrální postoj, který by politolog nazval oportunní a dohadování co a jak jsem nechal na Šárce, která samozřejmě neodolala tlaku zbývajících grácií.
Když jsem se vytratil do koupelny, první která zpozorovala mou nepřítomnost byla Lenka. „Kde je Pavel?“ vyhrkla, „už je určitě v koupelně,“ a cestou do pokoje svlékala zbytek ošacení stejně jako Iva se Šárkou. Než holky přišly v klidu jsem se osprchoval ale čekala mne jakási pokuta, v podobě toho, že jsem musel postupně jednu po druhé si vzít do parády a vydrbat jim záda. Je samozřejmé, že jsem to vzal velice důkladně a od základů.
Lenka s Ivou si ze svého pokoje donesly polštáře a přikrývky a se svým nákladem přistály na letišti a já jsem se ocitl uprostřed nich a Šárka se na kraji tvářila ublíženě.
Netrvalo dlouho pocítil jsem čísi ruku jak mi odhrnula noční košilku a hledá pindíka. No tak zase dlouho jej hledat nemusela, protože takřka nadzvedával přikrývku. V prvním okamžiku jsem si myslel, že je to Lenka, ale nebyla, byla to Iva a já jsem se k ní trochu natočil. Lenka to zpozorovala a přitulila se k Šárce a já zabrousil prsty mezi Iviny spodní rtíky a vyhledal to správné místečko. Pak se Iva ještě více otočila na bok a přitiskla se mě do klína a řekla dobrou noc. Prvně si však nasměrovala pinďoura mezi půlky a já jsem cítil jak jsem pomalu vklouznul do ní a Iva jen opatrně hýbala pánví, ale stačilo to, abych po chvíli cítil, že jsme mokří. Jak a kdy jsme usnuli je mi záhadou a ještě větší záhada pro mne byla, když jsem nad ránem otevřel oči a ležel jsem vedle Šárky. Ta v polospánku v polobdění, tak jako Iva z večera se mi stulila do náruče a pošeptala mi: „Ještě štěstí, že jsme byli včera v pokoji sami.“
Nedělní dopoledne jsme společně dávali o pořádku chalupu, aby ji nám Ivina teta zase za čas půjčila, neboť trávit víkend se třemi holkami i když vás mají snahu feminizovat, čili poholčičit, má něco do sebe, ale musí se to připravit předem.
***
V neděli v podvečer jsme se společně dívali na televizi a Lenka mi jako obvykle nabídla své tlapky k laskání. Máma se na nás jaksi pohoršeně podívala a Lenka nemeškala, a pověděla jí, že si mou převýchovu vzala na starost sama, protože kdyby to nechala na mne, zcela určitě bych si našel zase nějakou Jarku a proto mi dala na vybranou mezi jejími kamarádkami – Ivou a Šárkou. Ale jak se jí to jeví, tak si mou maličkost asi vybojuje Šárka. „Však ji mami dobře znáš,“ nezapomněla podotknout a máma poznamenala, že se jí Jarka zamlouvala lépe. Lenka se nezdržela poznámky, že jí ale už od našeho dětství vyhovovalo, když ve mě mohla vidět raději sestru a stejný názor má naštěstí i Šárka, takže si budou dobře rozumět.
Když film skončil, Lenka se mámou jako obvykle bavila o věcech, jež zajímaly jen je a já šel do svého pokoje ke knížce. Za hodnou chvíli přišla za mnou Lenka a bez velkého váhání klouzla za mnou do postele. „Konečně tě mám pro sebe a nemusím se s žádnou o tebe dělit. Víš, že jsem na Šárku v pátek večer trochu žárlila? Zvláště, když jsi měl hádat, která jsme která. Že mně poznáš jsem nepochybovala. Ale jak jsi poznal Ivu?“
[block:views=dalsi_povidky_uzivatele-block_2]
„Podle mateřského znaménka, když jste seděly bez podprsenek, všiml jsem si, že Iva má na pravém prsu z vnitřní strany malé znaménko. Tebe zase poznám podle bradavek,“ řekl jsem a hned jsem se k ní přisál.
Lenka se přitulila těsněji a naše touha vzrostla do nebetyčných výšek a když jsem se na ni překulil, hned mne obejmula nohama záda a řekla: „Ať je to jak chce, to naše milování přece jen není holčičí, i když nosíš kalhotky a punčocháče jako holka.
