Z májového snu do všední reality mne budí mobil. Chvíli drnčí a přemýšlím, mám-li jej vzít. Podíval jsem se na číslo, kdo mi to volá, ale nikdo ze seznamu. Prosím, představím se a z mobilu se ozve pro mne neznámý ženský hlas: Měla bych k vám prosbu. Vy jste dělal pro pana Radka ty novoročenky? Nemohl jsem si hned vzpomenout jaké a tak jsem horečně přemýšlel, jaké že to novoročenky měla dotyčná na mysli. Pak mi to zapálilo a zeptal jsem se: Máte na mysli ty hambaté? Na druhé straně nastalo na okamžik ticho, aby mi v zápětí přisvědčila a pokračovala: Potřebovala bych, abyste mi udělal pozvánky na jednu mou akci v podobném stylu. Mohu se u vás zastavit, abychom se domluvili? Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem svolil. Dobře, za chvíli u vás budu, a skončila hovor.

Ty vzpomínané novoročenky jsem dělal pro svého dobrého zákazníka Radka, se kterým jsem se trochu sblížil. To jsme seděli před Vánocemi u něj ve sklípku a popíjeli archív a Radek mne ukecal abych mu udělal novoročenky. O to by nešlo, kdyby nepožadoval, aby iniciály přání byly sestaveny z miniaturních fotografii dámských kalhotek. Ale jak to u takových příležitostí bývá, přikývl jsem.
[block:ad=89]

Těch kalhotkových fotek bylo potřeba požehnané množství a strávil jsem nad touto zakázkou dosti času a zase tak velký finanční efekt nepřinesla. A když to tak vezmu kolem, tak ani ten nápad převedený do grafické podoby nebyl nic moc a jen díky námětu a rozměrům novoročenka vlastně ušla. Na druhé straně mi pak díky nim přibylo několik zakázek. Tak co, uděláte mi je? byla její první slova po pozdravu, když jsem jí otevíral domovní dveře a zavedl ji pokoje, nyní již dokonale probuzený. Přede mnou seděla dobře oblečená dáma, které bych jen nerad hádal její věk, protože by se jeden mohl velice dobře mýlit. Dobře, kolik těch pozvánek bude potřebovat? Sto, dvě stě, či kolik kusů? Ne, stačí mi jich asi tak šedesát, řekla. Předpokládal jsem, že na těch pár kusů pozvánek, co mi oznámila, bude stačit počítačový tisk a hned jsem jí to řekl. Na párty chci pozvat větší počet hostů, někdo mi odmítne, tak těch šedesát kusů mi bude bohatě stačit a nechci žádný počítačový tisk, chci plnobarevný ofset. To přece nemyslíte vážně? Víte jak by to bude drahé? snažil jsem se ji nějak usměrnit. Kolik? Na ceně mi ani tak nezáleží, jako na originalitě a ty novoročenky, co jste dělal pro pana Radka mne oslovily. Pokrčil jsem rameny a řekl jsem, že je to její věc, ale že budu požadovat zálohu a pak souhlas k tisku a doplatek. A kdy bych to měla hotové? Dnes je pondělí, počítal jsem v duchu strávený čas u počítače a blahopřál si, že jsem si ty skeny kalhotek z minule vypálil pro strýčka Příhodu, takže by nemělo tak dlouho trvat. Tak se ve čtvrtek zastavte, a já vám ukáži návrhy a vy si pak jeden vyberete a celé by to bylo příští týden v pondělí. Dejte mi vaše telefonní číslo, abych se s vámi mohl případně spojit, řekl jsem. Ještě mi řekla název pozvánky jež měla vskutku podivuhodný název: Zahradní kalhotková párty, a dohodli další náležitosti, jenž měla ona pozvánka obsahovat.

***

Přišla ve čtvrtek odpoledne, tak jak jsme byli dohodnuti. Paní Zdenu, jak se zákaznice jmenovala, jsem zavedl k počítači a ukázal ji několik návrhů pozvánek. Protože ona Zahradní kalhotková párty mě dala dosti práce, návrhy se lišily vlastně v podtisku. Na jenom byla růže, na druhém bylo torzo modelky v kalhotkách a třetí návrh byl jakási kombinace obou. Paní Zdena si vybrala torzo modelky. Zvětšil jsem ji jednu iniciálu, aby si mohla prohlédnout kalhotky z kterých byla složená. Ty kalhotky byly navlečeny jako korálky na šňůrce. Samozřejmě, že jsem si dal záležet, aby ten nápis vypadal dobře. Co myslíte, když tuto pozvánku dostanou do ruky pani, budou slintat blahem? zeptala se. Nevím, zdali by slintali blahem, já jsem blahem neslintal, protože mi tři iniciály daly dosti práce a neměl jsem čas přemýšlet o tomto intimním kusu dámské textilie. Na mou povahu bych se raději těšil pohledem na jejich nositelky i natura. A ty kalhotky&, zarazil jsem se a mávl rukou, protože jsem chtěl dodat, že bych je raději té dámě stahoval, ale zdržel jsem se dalšího komentáře a paní Zdena se na mne chápavě podívala řekla: Na mé slavnosti kalhotek, ale žádní muži nebudou, protože je to jen dámská záležitost a dokonce i personál včetně ostrahy bude složen ze samých žen. Podíval jsem se po paní Zdeně a odhadoval jsem, že na ty 4 procenta nevypadá. Zřejmě četla mé myšlenky, protože pravila, že je to vybraná, zcela nekonvenční dámská společnost. Pokrčil jsem rameny, že to není moje věc a všechno jsem pustil z hlavy. Uběhl nějaký ten den, když jsem v poště dostal pozvánku na onu Zahradní kalhotkovou párty s pořadovým číslem 60. Pro sebe jsem si pomyslel, že by se mi více líbila pozvánka s číslem 69, ale jeden nemůže mít všechno. Obálka obsahovala i lístek s dovětkem, že se paní Zdena za mnou zastaví. Byl jsem zvědavý, co asi bude chtít a tak jsem zavolal na číslo, které mi již předtím dala. Na můj dotaz se jen zasmála a řekla, že mi to poví až přijde a hned jsme si domluvili termín. V ujednanou hodinu se paní Zdena skutečně dostavila bez jakéhokoliv zpoždění, což mně překvapilo. To odpoledne jsem již neměl toho tolik na práci a tak, když přišla, nabídl jsem jí dvojku bílého, které mi poslal přítel Radek. Když jsme se usadili, zeptala se mne, jestli se nedivím, že mi poslala pozvánku na její akci. To víte, že jsem byl z ní na větvi, protože jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Copak jste mi přece neříkala, že je to čistě dámská jízda se vším všudy? To sice dámská jízda je, ale vy jste výjimka. Znáte paní Jiřinu? zeptala se a já jsem zmateně přemýšlel, mám-li jakou Jiřinu v seznamu známých. Na žádnou jsem si nevzpomněl, a tak jsem zakroutil hlavou, ale Zdena mi řekla, že právě ona mne doporučila jako onu výjimku z pravidla, s tím, že bych mohl velice dobře mezi ně v ten večer zapadnout. Ale určitě ji znáte. Mám vám připomenout, když si hned na ni nevzpomenete, vaši přítelkyni Ivu. Rázem jsem byl doma. To mě Iva tehdy seznámila s děvčaty své komunity, kam bych se asi sám nikdy nedostal. Tehdy jsem se ještě chvíli po její emigraci s nimi stýkal, ale stejně nás pak rozehnal vítr času, a až nyní se Ivina bývalá přítelka ozvala. Jiřina je moje nejlepší kamarádka a vzpomněla si na vás, Pavle, když jsem jí řekla, kdo mi ty pozvánky dělal a mnoho mi o vás vyprávěla a tak jsem si řekla, že bych ji mohla překvapit tím že bych vás na naši slavnost pozvala. Poslyšte, Zdeno, nestačil jsem dopovědět a přerušila mne. Máme před sebou víno, Pavle, co kdybychom si připili na tykání, aby nám šla rozmluva lépe od pusy. Co na to říkáš? Jsem pro, a dolil jsem. Tak tedy Zdeno, je od tebe milé, že mě chceš pozvat, ale bohužel nemám příslušný společenský oděv předepsaný na tu slavnost, pochopitelně z těchto důvodů že se mi zde něčeho nedostává a tady zase přebývá, a ukázal na patřičná místa. Je to přece ,Zahradní kalhotková párty? To sice ano, ale copak ten příslušný oděv doma nemáš? Kde bych jej vzal? Už jsem nějaký pátek rozvedený a má bývalka byla vždy značně rozhořčená, když mě Iva posílala svůj dárek k Vánocům. Také o těch dárcích mi Jiřina povídala, že ti Iva pravidelně posílala kalhotky a punčocháče, ale nevěděla proč. Řekneš mi to? V krátkosti jsem ji pověděl, jak to bylo s Ivou, a když jsem skončil s vyprávěním, Zdena řekla, že když je to tak, že se o mne postará. Stačí, když přijedu o chvilku dříve než je uvedeno na pozvánce a že dá všechno do pořádku. Ještě chvilku jsme se bavili, když se Zdena zeptala, jestli mi Iva chybí. Když jsem pokýval hlavou, že ano a dodal, že nejvíce mi chybějí její kontroly zdali jsem stal holkou, když mám na sobě její kalhotky& Pavle, ještě něco. Mohl bys mi udělat zvětšeniny těch velkých písmen z toho názvu? Myslíš ty iniciály? Ano, alespoň po dvou zvětšeninách od každé. Uděláš mi je? K čemu ti to bude? zeptal jsem se. Nechej se překvapit. Tak dobrá, udělám ti je a přinesu je s sebou. Stačí? Stačí. Pak ale mě napadlo, že bych Zdenu mohl posadit k počítači aby si ty komponenty iniciál znovu prohledla sama.
[block:ad=90]

Pustil jsem počítač a našel na disku patřičný soubor a otevřel jsem jej a posadil se vedle ní na židli. Zdena se vpila očima na monitor a prohlížela si fotografie onoho jemného nic a i přesto že to byly jen obrázky, vyzařovalo z nich jakési kouzlo umocňované její přítomností. Po chvíli mi to nedalo a má ruka mi zabloudila pod její sukni a pod prsty jsem přes punčocháče ucítil lem jejích kalhotek. Napadlo mě, zdali má nějaké podobné kalhotky jako ty z obrazovky. Zdena se obrátila ke mně a povídá: Dost dlouho ti to trvalo, než ses odhodlal. Viď? a roztáhla nohy abych se bez potíží dostal k její jeskyňce. Byla již dosti vlhká, ale nepřestávala si prohlížet obrázky kalhotek. Které by se ti líbili? zeptala se mně. Mě by se líbili ty kalhotky, které máš na sobě. Krátce se zasmála a odvětila. Já vím, ale abys je viděl, tak bych musela mít sundanou sukni, a tázavě se na mně podívala. To jsem ji mezitím rozepnul zip na sukni a svlékal ji z ní. Pomalu vstala ze židle u počítače a sukně spadla na podlahu. Vstal jsem rovněž a vypnul počítač a spadli rovnou na gauč, jež jsem měl v pokoji. Tak to tedy ne, to by nešlo, abych já byla v punčocháčích a tys byl oblečený. Dolů s kalhotami! a hned mi je stáhla. Ještě že nemáš na sobě odporné trenky, které bytostně nesnáším a máš jen méně odpudivé slipy jako nepodařenou imitaci kalhotek. Trenky pro mne představují symbol mužské nadutosti&. Chtěla ještě něco říci, ale na to jsem neodpověděl a namísto toho jsem ji stáhl punčocháče i s kalhotkami. Nezůstala mi nic dlužná a pojednou jsme stáli před gaučem jak nás pán bůh stvořil a vzápětí jsme se otočili do 69. Zdena byla oproti mně hladoučká a heboučká jako samet a její spodní rtíky byly hladovější než ty horní. Stačilo maličko, jen letmý dotek prstu, jež v zápětí vystřídal jazyk, aby se její poštěváček vynořil ze svého úkrytu v závojích její lasturky jako bájný Fénix. Oba jsme jsem se třásli nedočkavostí a tak netrvalo dlouho (Čas je v těchto případech relativní pojem.) a vybuchli jsme ve společném orgasmu& Ještě chvíli jsme leželi vedle sebe a pak jsme se oblékli a dopili jsme rozdělanou sedmičku. Zdena se pak rozloučila s tím, že mne tedy čeká na svém večírku.

***

V uvedený den jsem se práskl přes kapsu a sedl do taxíku a nechal se odvézt do nové čtvrti plné honosných vil ve stylu podnikatelského baroka. Taxík se chvíli motal mezi domy až nakonec před jedním rozlehlým stavením zastavil. Zaplatil jsem a vydal se k brance v bytelné kamenné zdi. Zazvonil jsem, branka se otevřela a vykoukla z ní fešná příslušnice ochranky a podezíravě se na mě podívala. Mlčky jsem jí podal pozvánku, kterou nevěřícně prohlížela a mezitím za mnou zastavilo další auto a z něho vystoupila jedna žena, jež si mě rovněž podezíravě přeměřila. Bylo toho již na mě moc a tak jsme děvčici v uniformě navrhl, aby zavolala paní domu. Dosti neochotně mě poslechla a komusi se ohlásila mobilem či vysílačkou. Po chvilce mi řekla, abych počkal, že si pro mne někdo přijde. Skutečně, nečekal jsem dlouho a přišla si pro mne sama Zdena. Poděkovala službě a hned si mne odváděla dovnitř domu. Zavedla mne hlavním vchodem a hned v hale, která by si zasloužila název vestibul, postávalo a posedávalo a klábosilo v křesílkách již několik žen v onom předepsaném úboru. Zdena hned hlasitě prohlásila, aby okolní příslušnice něžného pohlaví dobře slyšely, že za chvíli také dostanu příslušný oděv, abych se od nich nelišil. Prošli jsme chodbou a minuli jeden dva pokoje a přišli jsme do Zdeniny ložnice. Tak se svlékni, Pavle, řekla a současně otevřela skříň odkud vzala bílé kalhotky lemované stříbřitou paspulkou, růžové triko, na němž byl potisk s nápisem I love you a dvěma spojenými srdíčky se znaky female, a konečně punčocháče, jež položila na gauč, pokud se tak dá mluvit o letišti. Byl jsem ve značných rozpacích a ten moment jsem nevěděl, co mám dělat. Zdena se na mne podívala a ušťuřovala se. Podívej, jdu ti příkladem a rázem si přetáhla šaty přes hlavu. Stáhl jsem si kalhoty a košili a položil je vedle pro mně nachystaného společenského úboru a zůstal jen ve slipech a triku, když se dveře rozletěly a v nich se objevila jakási ženská postava. V prvním okamžiku jsem ji nepoznal, ale v zápětí jsme i padli do náruče s Jiřkou. Tak to je to překvapení, co jsi mi nachystala? obrátila se na Zdenu. A pak na mne, a když ji padly oči na nachystané kalhotky na lůžku, řekla:. Mám ti pomoci? a hned mi stáhla slipy. Páni, ty jsi holátko, jako ženská, konstatovala udiveně. Počkej, já si sáhnu, jestli to není umělý a nejsi zakuklená ženská, jak vždy tvrdila Iva, řekla a provedla. Nejsi, to asi proto, žes nenosil kalhotky, tak si honem vezmi ty co máš nachystané, nebo ti mám opět pomoci? Asi bychom se ještě dohadovali dosti dlouho, kdyby nezasáhla Zdena. Beze slova mi je natáhla, posadila na lůžko a natáhla punčocháče jako malému klukovi. Tu máš ještě tričko a pojďme za holkami, nebo si budou myslet bůhví co. A abych nezapomněla, máš pro mě ty obrázky? Mám, a podal jsem ji obálku. Hned je vytáhla prohlížela. Takhle jsem si to představovala, řekla a Jiřka se jí zeptala, k čemu jsou dobré. Uvidíš, odvětila mnohoslibně a popravdě řečeno, ani já si nedovedl představit, k čemu jí budou. První okamžiky jsem se v kalhotkách a punčocháčích cítil všelijak, zvláště před pohledy přítomných žen. Milé dámy, mé přítelkyně, představuji vám svého kamaráda Pavla, jenž dnes s námi stráví večer. Je mým hostem jako kterákoliv z vás, a jak vidíte, svým oděvem mezi nás zapadne. Tímto proslovem považuji náš večírek za zahájený a pěkně se bavte! Zdena se obrátil ke mně řekla mi, že přítomné dámy mají k dispozici video s patřičným obsahem, několik soukromých pokojů a samozřejmě bufet. Protože ale jich dost nepřišlo, přestože slíbily, tak těch pokojů, jak předpokládám, bude dost. Tak a teď ti konečně mohu povědět, k čemu jsem potřebovala ty obrázky zvětšených kalhotek. Hodlám uspořádat soutěž v jejich hledání na našich děvčatech a úkolem soutěžících bude najít podle obrázku příslušné kalhotky na některé z nich. Jak jsem počítala, je jich tu sotva dvacet, a každá bude mít na hledání těch správných kalhotek jen několik minut. Vítězka kola dostane láhev šampusu a celková vítězka soutěže láhev koňaku. A na tobě budou hledat také. Už se na to těším. Po celou dobu Zdenina proslovu mne Jiřka držela za ruku a pak mne odvedla do koutka a začala se vyptávat co jsem celou tu dělal, jak se mám a co hodlám podniknout, zatím co Zdena se zase ujala hostitelských povinností. Když shromáždila kolem sebe své návštěvnice, oznámila jim svůj záměr uspořádat soutěž hledání kalhotek podle mustru z iniciál pozvánky, kterou dostaly. Po upřesňujících dotazech s ní souhlasily a první tři účastnice prvního kola začaly na nás hledat uvedené kalhotky. Královsky jsem se bavil, zvláště, když jsem uviděl jakýsi majetnický pohled v Jiřčiných očí, jenž jaksi odrazoval soutěžící od nějakého intimnějšího pohledu, natož dotyku. Samozřejmě, že zapomněly na sebe a to je diskvalifikovalo oproti následujícím hledačkám. Jak čas pokračoval, s hrůzou jsem si všimnul, že pohled na tolik žen v prádle mi nedělal dobře a na mých kalhotkách se objevila podezřelá skvrna. Jiřka se na ni významně podívala, ale nijak ji nekomentovala. Soutěž skončila a když jsem se podíval na hodiny na stěně, bylo již dost po půlnoci a mnoho dívek a žen opustilo naše řady a uchýlilo se do soukromí pokojů. Když k nám přišla Zdena se podívat, co vlastně s Jiřinou děláme, řekl jsem, že mám nejvyšší čas se převléknout a zavolat si taxíka. Prosím tě, k čemu potřebuješ taxíka? zeptala se Zdena. K čemu? opáčil jsem otázkou, asi k tomu, abych se dostal do postele. A to nutně musíš mít svou postel? To nutně nikoliv, ale nevím o žádné, která by chtěla se mnou svou postel sdílet. Budu tě muset vyvést z omylu, protože my dvě o tebe v posteli stojíme. Naše postýlka je dostatečně velká na to, abychom se ní vměstnali všichni tři. Tak nezdržuj a jdeme. Pochopitelně, že jsem ji poslechl. Po příchodu do ložnice na mne Zdena významně pohlédla a řekla: Mám takový dojem, že tu někdo má mokré kalhotky. Má, ale zajímalo by mě, jak jste na tom vy dvě, a ruku jsem položil Jiřce na její mušličku a cítil jsem, že je na tom stejně. Pavlíčku, řekla Jiřina sladce, pokud vím, tak Iva kontrolovala tebe, jestli ses náhodou nestal holkou, takže napřed si tě prohlédnu sama, a jak řekla, udělala a stáhla mi punčocháče i s kalhotkami. Zdeno, podívej, ono mu to fakt drží fest, přesvědč se sama. Zdena se nedala dvakrát pobízet a můj pták se ocitl v její dlani. Zdeno, dej si pozor, nebo se nám Pavlíček udělá a bude k nepoužití, varovala Jiřina, ale bylo pozdě, proud spermatu vytryskl jako gejzír. Ale Jiřko, povídám, Iva se o mne starala, to je pravda, ne sice tak, jak jsi to učinila ty, ale doposud nevím, jak to chceš zařídit. Podívala se po mně a řekla, že moc dobře ví, že jsme s Ivou nikdy neměli žádné techtle mechtle, ale že ona není Iva a velice ráda by vyzkoumala, co na tom ženský mají, když spí s chlapy. Na její argument jsem neměl odpověď a raději si oblékl Zdenou nabízené dlouhé triko a hned jsem vhupl na lůžko pod přikrývku a samozřejmě že obě, Jiřka i Zdena mne následovaly. Otočil jsem se k Jiřce a řekl jí, že když ona se přesvědčila co jsem to vlastně měl v kalhotkách, musím se přesvědčit, jestli má to samé, co Iva. Jak jsem řekl, tak udělal a ruka mi jakoby sama od sebe si začala hrát s její lasturkou a poštěváčkem. Samozřejmě, že si našeho počínání Zdena všimla a hudrovala, že jak ona k tomu přijde a Jiřka ji uklidňovala, že ještě není ráno, že se musím z té pohromy, co mne postihla vzpamatovat a že udělá vše pro to, abych byl zase k použití. Že myslela na sebe, jsem zjistil vzápětí, když se mi znovu začal stavět do pozoru.
[block:views=dalsi_povidky_uzivatele-block_2]

Podíval jsem se na Zdenu a její pohled mi říkal, že je ráda, že si mne užila to odpoledne co byla u mne na návštěvě. Když jsme se ráno probudili, Zdena řekla, že se rozhodla pokračovat v Iviných experimentech s kalhotkami a punčocháči a s jejich pomocí mne zkusí poholčičit. A ty se můžeš ke mne přidat, obrátila se na Jiřku a mně pak bezeslova podala jedny kalhotky abych si je oblékl. Do igelitové tašky dala další s tím, že buď ona nebo Jiřka budou ke mně chodit na kontrolu, jak pokračuje má přeměna&

Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech. Distancujeme se od skutkové podstaty příběhu - ať už je fiktivní, nebo pravdivá.

Růžové punčocháče 2
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 10
Růžové punčocháče 1
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 8
Advent
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 6
Co je v domě, není pro...
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 4
Co je v domě, není pro...
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 1
Brigáda
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 13
Módní přehlídka
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 7
Hrátky na chalupě 3/3
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 8
Hrátky na chalupě 2/3
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 10
Hrátky na chalupě 1/3
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 19
Podzimní výlet
Obrázek uživatele Marian Marx Marian Marx
27.02.2013 | 22
Školní kabinet a půda -...
Obrázek uživatele Michael Fransz Michael Fransz
20.10.2015 | 17
Seznámení s botou Madam
Obrázek uživatele lizacbot lizacbot
29.10.2014 | 12
Romík a Tina začátek
Obrázek uživatele verka verka
19.07.2016 | 13
Na brigáde 5.
Obrázek uživatele rollys4 rollys4
19.10.2022 | zatím žádný komentář
Moje silonkové poprvé
Obrázek uživatele Nlf001 Nlf001
26.11.2014 | 21
Příběh ze školy, Škola-...
Obrázek uživatele Martin332 Martin332
11.01.2021 | 2
Hrátky na chalupě 2/3
Obrázek uživatele pave pave
04.02.2012 | 10