Je to již dost dávno, kdy jsem chodil na střední školu. V té době, v sedmdesátých letech se nosily minisukně. Začaly se bohužel nosit punčocháče, protože podvazky, které se do té doby nosily, se prostě pod krátké sukně nevešly. Protože ale do té doby byly všechny ženy zvyklé nosit punčochy, některé z nich nosily punčochy i nadále. Bylo to také tím, že punčochy byly v té době mnohem hezčí, jemnější i mnohem levnější. A to byl také příklad naší profesorky matematiky.
Bylo jí necelých třicet let, denně nosila sukně a dost krátké. Právě pikantní bylo, že pod nimi nosila punčochy a podvazky. Vůbec nevěděla, jak snadno je jí vidět pod sukně. Běžně si sedala na stolek první lavice, kde nikdo nesedal a navíc si ještě přehodila nohu přes nohu. Prakticky vždy jí byly vidět aspoň kraje punčoch, které se jí zařezávaly do stehen.
[block:ad=89]
Často se také k někomu předklonila, čímž se ukázalo to samé. Punčochy jí totiž končily vzadu těsně pod krátkou sukní, takže okraje jí snadno vykukovaly. Ovšem nejlepší bylo, když měla na sobě šaty. Byla docela malá a tak když chtěla opsát na tabuli, musela zvednout ruce. v tu chvíli jí šaty vyjely nahoru, a byly jí vidět nejen okraje punčoch a le i kovové, lesklé sponky podvazků upevněné na úponech s mašličkami. Někdy nosila též pod sukněmi krajkové kombiné, které jí také často vykukovalo. Jednou šla s námi na jakousi exkurzi a venku dost foukal vítr. Soustavně jí zvedal sukni a ona se snažila marně jí pořád stahovat. Stašně se styděla, protože tenkrát neměla ani to kombiné a v jednu chvíli jí zvedl vítr sukni tak, že jí byly vidět celé podvazky, přes které měla bílé kalhotky. Škoda, že už něco takového se dnes prakticky nevidí.
