Tato příhoda se stala později než ta, kterou jsem popisoval v první části ale přesně navazuje na mé prožitky v první části příběhu.
Dny po první fázi mého štěstí v podobě toho, že mi krásná a mladá slečna učitelka půjčila své lodičky k pohrání, když poznala, co mě vzhušuje ubíhaly a mě docela dlouhou dobu stačila pouze myšlenka a představivost na to, co jsem onoho osudného dne mohl prožít a taky prožil. Bylo to neskutečně silné...
Nicméně vždy, když se blížila angličtina a já už dobře věděl, že slečna učitelka bude mít opět krásné špičaté lodičky a bude si s nima pod stolem hrát, zouvat si je a můj rozkrok samozřejmě bude patřičně avšak zcela nezávisle na mém rozhodnutí reagovat, že mě slečna učitelka nesmí poprosit, abych šel k tabuli, protože džíny nejsou z plechu a nezvykle veliký hrbol v rozkroku bude poněkud nápadný.
Zazvonilo a já si sednul na své místo. V hodinách angličtiny jsem měl místo v druhé lavici, ale ve střední řadě, takže jsem měl dokonalý výhled na tu krásu nad stolní deskou i pod ní. Po chvíli se ve dveřích učebny ukázala slečna učitelka v černém kostýmku s mini sukní, v silonkách tmavší tělové barva a v pro mě již celkem známých černých lodičkách s dlouhou šičkou. Ach, ta její postava....
Přivítali jsme se a začala dvouhodinovka angličtiny. Jenom podotknu, že jsme po sobě od toho dne vůbec neházeli nějaké pohledy nebo si jeden druhého nápadně víc nevšímal. To opravdu ne. Přece byla moje učitelka a já její žák... Ovšem bylo vidět, že díky mé dobré angličtině jsme si od druhého do třetího ročníku rozuměli asi nejvíc, protože my dva jsme spolu v hodinách mluvili jenom anglicky.
[block:ad=89]
Usedla na židli a já při jakékoliv příležitosti sledoval její krásné boty a nohy. Můj rozkrok, naprosto neskutečně vzrušený, býval vždy úplně na pokraji prasknutí až do dalšího dne, který pro mě byl dalším šťastným. Tentokrát to bylo o rok později, kdy už jsem byl v posledním ročníku střední školy a já si pomalu uvědomoval, že tuhle krásu budu muset za pár měsíců opustit. Nicméně jsem byl slečnou učitelkou požádán, jestli bych jí mohl být nápomocný na školní půdě, při uklízení pro sušení sběru bylin pro charitativní účely. Já to samozřejmě s velikou radostí přijal, navíc i proto, že mě díky tomu uvolnila ze všech hodin na ten den. Tu noc jsem nemohl skoro usnout, protože jsem stále vzpomínal na ty její krásné a voňavé lodičky, které mi půjčila, na ty krásné nohy...
Druhý den, hned ráno jsem nešel do třídy, ale zaklepal jsem na dveře jejího kabinetu s celkem zkleslou náladou, protože jsem si uvědomil, že při odklízení prachu, starých lavic a jakéhosi dalšího haraburdí, nebude na sobě mít silonky a vzrušující lodičky. Čekal jsem na to, až ji uvidím v teniskách, nebo nejhůře v nějakých traktorkách a starých teplákách až mi z toho bylo smutno. Zaklepal jsem, otevřel a u stolu seděla slečna učitelka v přiléhavých šatech a světě div se, v lodičkách, které jsem dobře znal. Ano, byly to ty, které mi před rokem sama půjčila k pohrání. Ihned do mě vstoupil šok a projel mi celým tělem mráz, který mě ochromil a já stál, jako špendíl na jednom místě. "Dobrý den, slečno učitelko," vysoukal jsem ze sebe. "Ahojky žáčku, pojď dál." Zavřel jsem a civěl, ikdyž jsem nechtěl, protože jsem musel být opravdu nápadně dementní. "Koukám, že jsi asi poznal tvoje milované, že?" Ozvalo se. Já jsem se samozřejmě a přirozeně styděl a jen sklopil hlavu.
[block:ad=90]
Ovšem to zásadní, co chci vyzdvihnout se stalo na té školní půdě, kde jsme spolu odklízeli nepořádek a staré lavice z minulého roku, které byly "deportovány" na půdu a stály tam, jako po výbuchu.
Po chvíli konverzací jsme zjistili, že máme oba společné zájmy o historii, kulturu, divadlo a dokonce i v mnoha ohledech společné názory a postoje k životu, což ona přijala s překvapením a zjevnou radostí. Hlavní a stěžejní věc, kterou dosud máme společnou, je ta, že ona má ráda, když jí muž opečovává nohy i boty. Tuto rozmluvu slečna učitelka ukončila větami: "Víš, já dobře vím a vidím, že kdykoliv máš možnost, koukáš se mi na nohy a boty. Tebe vzrušuje, když ti žena půjčí své nohy nebo boty a mě vzrušuje, když to tomu muži můžu půjčit a dát." Den pokračoval a já už se tak nestyděl, když jsme oba věděli, jaká jsou fakta. Dokonce jsme si začali i tykat, ovšem jenom v těch případech, kdy jsme mimo školu, přijal jsem to s radostí a vděkem. Já stále pozoroval její krásné nohy a lodičky, špinavé od prachu a při vzpomínce na to, když jsem si s nimi hrál, jsem opět měl kolík v pozoru. Omluvil jsem se, ale ona se jenom zasmála a pod střešní okno postavila hliníkové schůdky, aby ho mohla otevřít.
Byla tam už spousta rozvířeného prachu a v jednom kuse jsme kýchali v duetu. Já jsem se nabídl, že vylezu nahoru a okno otevřu, aby slečna učitelka nemusela v lodičkách a šatech do schůdků. "Ty mi ty schůdky jenom přidrž, aby se tak nekymácely," a schůdek po schůdku stoupala vzhůru, až na nejvyšší a nejširší ze všech. Okno bylo zamknuté na petlici, což jsem viděl poprvé v životě a svazek klíčů velký. Schůdky se stále poměrně houpaly, atak jsem v obavách o její bezpečnost přilezl o pár stupínků výš, abych schůdky více vyvážil. V tom jsem si všiml, že se stále částečně vztyčeným rozkrokem skoro dotýkám jejího menšího, ale jehlového podpatku. Opět ta vlna vzrušení, která mě zaplavila a kolík byl zase v dokonalém pozoru. Pomalu jsem vylezl o další stupínek výš a to už jsem se dotýkal paty, její krásné černé lodičky. To už ale ucítila a podívala se, co se děje. Tak, a jsem v ....... , pomyslel jsem si. "Ty víš, jak na mě," pronesla a podpatkem mi začala hladit rozkrok sem a tam. "Pokračuj." řekla a já jsem rozepnul džíny. V ten moment z džín vystřelil můj nástroj a už se všelijak protáčel mezi jejími kotníky bez silonek a mezi patama černých lodiček. Já jsem oddechoval jako sentinel, plný té euforie a vzrušení nejvyššího kalibru, stejně tak učitelka, kterou to zjevně taky dost vzrušovalo, když si mohla hrát.
Sestoupil jsem o stupínek níž a položil ho na tu velkou podestu, kde stála i ona. "Chceš to v botách nebo bez?" Zeptala se a já se zmohl jenom na: "s i bez..."
A hned na to se mi kroutil a převaloval pod jejími podpatky i špičkami, které těsně před tím byly špinavé od prachu. Po chvilce jejího stoupání a hrání si s mým nástrojen jsem si všiml, že jedna její ruka je pod šatama a ona začala si dělat dobře i ona, což mě vzrušilo ještě víc, ani jsem nevěděl, že to jde víc....
Zrovna, když byl sevřený mezi špičkama jejich lodiček, škubly sebou v důsledku našeho řádění schůdky a ona, ač nechtěla, došlápla plnou váhou na můj nástroj a začala se omlouvat. Ovšem já jsem tu bolest vnímal jako součást vzrušení a toho, co k tomu patří. "Nevadí, pokračuj prosím," vysoukal jsem. To už i ona vrátila jednu ruku zpět pod šaty a ona věděla, že můžu trochu více došlápnout, což bylo naprosto jedinečné.
Pak to přišlo. Vyzula jednu lodičku a ta spadla spadla na zem. Její noha tentokrát bez silonek mi hladila a přimačkávala můj hranol a já jsem byl v dokonalém rauši. Druhou botu jsem jí vyzul já a chtěl jsem ji pohodit k té druhé, ale ona mě zarazila a trvala na tom, abych jí botu pěkně umyl ze vnitř. Nečekal jsem a začal jezdit nosem i jazykem v její vlhké lodičce, pravděpodobně to ji vzrušilo natolik, že si přestala hrát s mým nástrojem a zmáčkla mi ho mezi chodilama. Začala ztěžka dýchat a nabírala trochu na hlasitosti. Čím víc nabírala, tím víc mě mačkama, až tlumeně vyzdychla a pak už se jenom vydýchávala. Slečna učitelka bylo u konce a po malé chviličce pokračovala v rozdělané práci. "Promiň," a šlapala, kroutila, mačkama mezi chodidly můj nástroj. Otočila se patama ke mě, přišlápla mi ho a začala rychle přišlapovat, jako když se kdysi šlapalo zelí. Zrychlovala až když jsem začal zvyšovat dech a funět jako po patnáctistovce. Hned na to jsem jí pod nohy vypustil část dávky, protože ona mě opět přišlápla a řekla mi, abych jí podal tu botu, kterou jsem jí dokonalo umyl. Podal jsem jí botu a v plném opojení a dokonalém rauši jsem jí byl plně oddán. Čekal jsem co bude dál.
Čupla si, levou nohu na mém nástroju vyměnila za ruku a při otáčení na podestě v naprostém nezájmu stoupla do mého semene, které jsem jí pod nohy vypustil. Měla od celé chodidla i části kostníků postříkané, ale další dávka byla pevně sevřená dokud v mžiku nevyměnila ruku za tu lodičku, kterou mi nasadila na kůl a já jsem zbytek dávky nepustil do její boty. Ušpinila si i prsty na ruce a já jí je chtěl rychle něčím utřít, atak jsem jí nabídnul můj kapesník. Mezi tím, co si ona utírala prsty ale stále a pořád stála v mém semeně, což mě opět začalo vzrušovat, jsem jí řekl, že jsem nikdy nic podobně neskutečného nezažil a že to bylo nezapomenutelné. Ten její krásný úsměv vidím, jako kdyby to bylo dneska. "Víme, co víme a každý musíme mlčet, protože kdyby někdo z nás o tom promluvil, mělo by to následky pro oba. Doufám, že je ti to jasné?" Pronesla s úsměvem, slezla ze schůdků, obula si obě lodičky a bylo na ní vidět, že jí to vzrušilo stejně tak, jako opět mě, když jsem tu plnou botu viděl na její nádhedné noze. "Neboj se, zůstane to jenom mezi námi a já na to budu s dokonalým vzrušením vzpomínat snad celý život. Bylo to neskutečně krásné." Odpověděl jsem a pomalu jsme dávali věci na své místa. Podotýkám, že pohled na to, jak skoro celý den chodí v sexy lodičkách v nichž v jedné z nich byla skoro celá dávka mě vzrušoval celý den. Na konci roku mi ty lodičky, ve kterých byla tehdy na půdě s radostí a polibkem na tvář věnovala. Ovšem už mimo školu a jako dobrému příteli. Abych to nějak uzavřel...
Slečna učitelka už je má dobrá přítelkyně se kterou se stýkáme a jsme spolu v přátelském vztahu větším, než s přáteli, se kterými se známe od malička. Ale nic intinmího, co patří do milostného života normálně mezi námi není. K mému štěstí i vzrušení, zůstává i nadále věrná špičatým lodičkám a silonkám. 
